Připadá mi, že nejvíce násilností produkuje sobeckost a majetnictví spojené s nízkou inteligencí. "Když to nemůžu mít já, nebude to mít nikdo." A za "to" si lidi často dosadí partnera. Naše společnost takové chování nepodporuje, ale jsou kultury, kde je běžné chovat se k ženě a dětem jako k vlastnímu majetku. Dokonce už tu byl kulturní import - polévání kyselinou.

Inteligenci bych do toho moc netahal. Chovají se tak i lidé velice inteligentní. Možná se chovají k sobě ještě hůře v tom smyslu, že jejich trýznění je mnohdy i mnohem sofistikovanější.

Myslím, že příčina je jednoduchá - obecný, skoro až nadměrný, blahobyt. Jednoduše se, čistě z hlediska přežití, nepotřebujeme. Dřív se lidé, i ti nejbližší, také hádali a často i krutě nenáviděli. A že by se zrovna doma k sobě chovali stejně nebo i lépe (ve smyslu společenského chování) jako se chovali na veřejnosti, o tom si troufám pochybovat. Spíš se krutosti, surovosti a hulvátství odehrávající se uvnitř rodin prostě nevynášelo "ven". Ale laskovost- nelaskavost, konflikty-nekonflikty, členové rodin se potřebovali. Když rodinu opustil (nebo zemřel) tyran a násilník, přišla zárověň obvykle i o živitele. Když utekla (nebo zemřela) povětrná či hádavá žena, přišla rodina o hospodyni, která zajišťovala chod domácnosti a vykonávala domácí práce (a že to byla robota). Dnes, v době automatických praček, myček nádobí, ledniček a luxů, v době, kdy vařit umí nebo neumí muži stejně jako ženy a jídlo se neskládá z polévky, předkrmu a moučníku (takže jeho přípravou nemusíte ztrávit několik hodin, v době podpor, příspěvků a přídavků, kdy ztratit živitele neznamená umřít hlady - už prostě naplňuje rodina potřeby hlavně společenské a emocionální. A city nikdy nebyly spolehlivým základem čehokoli. A když zároveň uvážíte, že pocity jedince nabraly obludně na důležitosti, protože většina lidí má nadbytek času a možnosti se ve svých pocitech a emocích babrat a pěstovat si svoje křivdičky a nespravedlnosti... a přidáte obecnou nezdravou toleranci k projevům hulvátství, sobeckostí, nevychovanosti a agresivity...

Jak to může končit jinak, než tím, že je tolik jedinců, kteří si svoje frustrace odreagovávají takovým strašlivým způsobem?

Mluvit spolu, mluvit - laskavosti je nám třeba asi jako skývy chleba (vyčteno), ale souhlasím. S Vámi

Komunikace, pokora , schopnost odpuštění, trpělivost - to je potřeba

Do kamene tesat