Vzhledem k tomu, že množství vražd je naprosto miniautirní v přepočtu na obyvatele je jasné, že drtivá většina rodin funguje zcela zdravě a normálně stejně jako společnost jako celek. Netřeba zoufat.

V ČR se vraždí i tak více než v Rakousku nebo Německu (tam jsem se díval na čísla z roku 2018). Pokud si vezmu střelbu v Uherském Brodě, střelbu v nemocnici v Ostravě nebo teď Bohumín, tak nevím s čím bych to v Evropě srovnával, snad USA, to ano

Konzumní společnost řeší vzdálené nebezpečí, proto chrání broučky, separuje odpad a děsí se přelidnění či vymírání. Netuší, že v každé domácnosti zatím tiká časovaná bomba. Neumíme se k sobě vzájemně chovat. Nedokážeme spolu mluvit. Žijeme v bublinách a odmítáme naslouchat těm druhým. Mezilidská i mezigenerační agresivita roste tím víc, čím méně se o ní diskutuje a demonstruje na náměstích.

Zdroj: https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755552

Děláte, jako by domácí zabíjačky byly výmyslem moderní doby. Lidi se v rodinách vraždili odjakživa a nějaká Maryša Vávrovi vařila kafe už za starých Féničanů.

To je právě ono. Chráníme broučky a nejsme schopni ochránit lidi. Ani nám to nevadí, že se fokus naší citlivosti soustřeďuje jinam než na lidi, jinam, než na své blízké okolí. Adoptujeme na dálku černoušky a nevidíme starou dámu ze sousedství, které by stačilo přinést nákup.

Už ani v rámci rodiny nefunguje vyrovnávání sil tím, že se její členové chrání vzájemně. A jezdíme se drát za práva všech existujících i vykonstruovaných menšin. Neumíme žít blízko, jenom daleko.

Když Fénická Maryša vařila kafe Vávrovi, společnost celkově rozhodně netrpěla útlocitem. Dneska jsme slepí...jenom k sobě navzájem.

Mné tahle záležitost tak trochu nedává smysl Mezi Romy je totiž zažitým kodexem, že Rom nikdy nezabije romské dítě j. Je to jeden ze základních páteřních principu jejich uvažování . Aby dospělí pětapadesátiletý Muž zabil svého vlastního vnuka nemá v tomhle absolutně žádnou logiku ať se tam stalo cokoliv t a k je to veliké neštěstí.

A) proč do toho pletete Romy?

B) ale ano, má to logiku, resp. má to vysvětlení - narcismus. Je to to samé, jako když jeden z partnerů zabije společné dítě jen proto, aby ublížil ex. Prostě pro něho další bytosti nic neznamenají, nemají pro něj žádný význam mimo ten, kdy je vztahuje k sobě. Tak dítě holt použijí k tomu, aby se ZA SEBE pomstili za domnělou křivdu, třeba v podobě odmítnutí.

Moc hezky clanek pani doktorko......

Děkuji. Je úlevné číst, že je někým vnímáno, že vztahy, emoce, komunikace, schopnost přemýšlet nad tím, co děláme s pokorou a etikou.

I když ne se vším souhlasím, tyhle debaty jsou moc potřebné a patří na titulní stránky a do hlavních časů vysílání. Obávám se, že to zůstane jen mým zbožným přáním.

Njn, čím těsnější vztah, tím vyšší riziko.

Přítele si můžete vybrat, bratra nikoliv.

no, to snad neznamená, ze za problemy s pritelem si pak muze sama...

Rodinné vztahy jsou ty nejbolestnější, právě protože jsou mezi nejbližšími, a ti si většinou dokáží velice ublížit, aniž by to tak chtěli....většinou předchází nějaké dlouhodobé utrpení či týrání někoho z členů, a ani to nemusí být rodinou, může to být stres v práci, šikana....psycholog ...pak přijde k vzniklé situaci a začne hodnotit zevní projevy, mnohdy nechape příčinu, zaměňuje ji za důsledek a proto podpora pouze emocionalnich , zevnich, pripadne i citovych, vnitrnich faktorů, vyjde naprázdno. Patrat po skutečných problemech je neco jineho nez hodnoceni zevnich projevu. ale to uz neni na debatu v blogu.

"Vše dobré i špatné začíná v rodině, a koho doma dobře nevychovali, nese si s sebou do života první hendikep."

"Třicet let se jako advokát zabývám rodinnými vztahy, a tak vím, že nejvíce bolesti si vzájemně dokáží způsobit právě ti nejbližší."

Aspoň vidíte, že ta tradiční rodina není tak super, úžasná a dokonalá a likviduje se sama, protože se lidi prostě neumějí chovat a nedokážou vyjít s ostatními. Rozvrat rodiny způsobují vnitřní vlivy, ne nějaká úprava legislativy nebo cizí netradiční vztahy.

Tak určitě

Kult individualismu nese své ovoce. Podle pokrokových liberálů je rodina překonaný institut, který v dnešní době už nemá žádnou funkci. Takže důležitost a nezastupitelnost vzájemně se podporujících, ale rovněž i pozitivní vliv usměrňujících vlivů rodinných vazeb na život každého jejího člena zmizely z repertoáru myšlení dnešních "náctníků", protože prý brzdí rozvoj člověka a omezují jeho svobodu.

No a když mantrou modernistů je, že práva (zejména bezbřehá lidská) a individuální svoboda nemůže mít usměrňující protiváhu v odpovědnosti a plnění občanských povinností, nastal v myslích lidí s nižší intelektuální kapacitou naprostý zmatek. Absence úcty a respektu k autoritám, který se z rodinného prostředí přenášel do každodenního života, v důsledku rozvrátila hodnotový systém mnoha lidí, kteří tak necítí respekt k zákonům a obecně sdílené morálce.

Ty šílené činy jsou důsledky!

Tyto šílené činy se děly a dějí i ve společnostech, které byste rozhodně jako individualistické nenazval a kde autorita stále vládne mnohdy tvrdou rukou. Vlastně, dá se předpokládat, že se tam dějí mnohem častěji, protože je řada ponížení považována za normální či dokonce správná. V evropské literatuře se těmto tématům věnovalo hlavně 19. století (např. Anna Karanina, Madame Bovary, Sága rodu Forsythů)

Co vedlo ke zlepšení byly především myšlenky vycházející z humanismu, tj. že každý jedinec má právo na optimální rozvoj svých schopností (vědění a ctností). Bohužel, už od jakobínů a Napoleona ("Lidé nechtějí svobodu, ale rovnost") se mnohem častěji uplatňuje přístup "já vím, co je pro tebe dobré."

Na individuální úrovni, o které zejména píše autorka, bych však problém hledal spíše v sobeckosti, lhostejnosti a závisti.