Já osobně souhlasím s tím, pokud se nad různými, pro nás samozřejmými věcmi, pozastavujeme a uvažujeme, zda to tak musí být, nebo zda by to nemohlo být jinak. Často se opravdu zjistí, že věci nejsou ve skutečnosti takové, jak se zdají. Ale zase je potřeba mít limity. Lidská společnost potřebuje mít alespoň nějaké pevné body, aby se nezhroutila, takže si zase nemůžeme dekomponovat úplně všechny pojmy, které byly po tisíciletí stabilní. Např. taková matematika stojí na několika axiomech, které se prostě nezpochybňují, např. že "existuje bod" apod. Zkuste tyto axiomy rozložit a celá matematika se vám zhroutí jako domeček z karet. Nikdo doufám nezpochybňuje, že by to bylo zcela zbytečné a pro společnost obrovská ztráta. Nebo třeba obyčejný "život" - každý bude souhlasit, že život existuje, přesto vědci nemají jednotnou spolehlivou a přesnou definici, co to vlastně život je. Ale budeme kvůli tomu zpochybňovat fakt existence života?

Pro lidskou společnost to platí také. Např. pohlaví lidem určilo určité místo a směr cesty ve společnosti, přitom jeho typ byl vždy zcela objektivně daný. Prostě se narodí dítě, podíváte se mu mezi nohy, a hned víte, zda je to kluk nebo holka (ano, možná velmi výjimečně ještě hermafrodit). Hotovo, to je celé. Nějaké nesmysly typu, že "záleží na pocitu", to už atakuje zdravý rozum. Člověk je biologicky stejné zvíře- savec jako ostatní savci. A rozlišujeme snad více než 2 pohlaví třeba u psů nebo koček??? Nelze se řídit nějakými pocity, ale objektivní realitou. Pokud je někdo africký černoch, tak je prostě černoch, i kdyby si 100x myslel, že je blonďatý Švéd. Člověk vážící 300 kg prostě JE obézní, ač si myslí, že je hubený. Šedesátiletému člověku prostě JE 60, i když se cítí na 40 (to je reakce na článek o Nizozemci, který chtěl posunout datum narození v občance o 20 let). Člověk si může o sobě 100x myslet, že je kůň, ale pořád bude člověk.

Tento zlý posměch nad lidským problémem je mi z duše odporný.

Z duše odporné je mi Vaše přiznání.

Nikdo kromě mne, neví jak se cítím já(irelevnantí že jsem muž), tedy je nesmysl, tvrdit, že se někdo cítí být mužem a někdo ženou. Každý ví pouze to, jak se cítí on sám. Stejným principem nikdy nezjistíme, jak někdo jiný vnímá barvy nebo slyší zvuky. A pokud jde o svoje "já", ke kterému pronikneme pomocí hluboké meditace, tam nehraje pohlaví už vůbec žádnou roli.

...a když a kdyby.....a kdyby se někdo cítil být bobrem, bude žádat soukromou přehradu... Pěkný pecky jste tu rozjela

Mel bych si dat praci, clanek prelozit a pokusit se to otisknout v nejakych "zapadnich" novinach jako prispevek ctenare. Ale oni by mne to neotiskli.

Blaboly netisknou.

Tak, tak, jejich starosti a Rothschildovy peníze.

Bacha, (trojani) Přináší nám starosti a bude stát ty prachy. Slibovali jen registraci (dva prstíky si ohřejeme a půjdeme), nyní chtějí manželství ....

. Dovedeno ad absurdum může být trpící menšinou každý jedinec. Pak budou všichni v právu vůči všem ostatním.

Jo, jo a maně vzpomínám na příběh o nahém králi.