Kauza Babiš: ukázka devalvace trestního práva
Tato skutečnost může být podmínkou někdy vylučující a jindy tolerovanou vzniku povolebního uspořádání, v každém případě však věcí hodnou diskuse, vášně a přinejmenším u někoho i morálního opovržení. Hartusí se tak halasně, až si říkám, zda nejde jen o šikovnou kouřovou clonu nebo zástupný problém ve stylu, kdo chce psa bít, vhodnou hůl si vždycky najde.
S trestním stíháním má se to podobně jako s časy, jež se za pochodu mění, takže si leckdy nevšimneme, že boj se vede za věc prázdnou nebo poněkud vyčpělou. Obviněné jedince totiž lidstvo stíhá odnepaměti, dokonce tak činilo i v dobách, kdy ještě neumělo psát, nezřídilo stát a ten ještě nezačal vydávat psané právo, i když pak už to šlo s trestním právem, jako když se pustí kolo z kopce. Společnost primitivní žila pro krevní mstu, zatímco moudrý stát zavedl trestní řízení a ustavil jeho funkce, jimiž jsou ochrana společnosti před kriminalitou, regulace hodnot, jež společnost pokládá za nejdůležitější, prevence před následovateli a individuální převýchova pachatele. Trestní proces (na rozdíl od nudnějších typů soudních sporů) vždycky vyvolával zájem veřejnosti, kdysi snad kvůli exekuci na popravišti a dnes patrně pro obyčejné lidské porovnání, nakolik soudní spravedlnost souzní s pojetím spravedlnosti společenské či s pohledem prostých lidových mas.
Ovšem kde je dnes konec byvším funkcím oněch snah? Kdysi i dnes se ve školách učí, že trestní právo je nejzazším prostředkem, jímž stát provádí právní regulaci, leč co má být nástrojem výjimečným, nesmí být užíváno unáhleně, jako nástroj k vyřizování účtů, s osobním zaujetím nebo pro likvidaci nepříjemných protivníků. Právních norem je stále více, bobtnají jako v pohádce Hrnečku, vař, a není zákonodárce ani strany, jež by měla zájem schválit zaklínadlo, že už těch norem bylo dost. A tak už dnes nikdo neví, co vlastně platí, protože co platilo ještě včera, nemusí platit zítra či pozítří. Kdysi byl odsouzeníhodný ten, kdo na jiného podal trestní oznámení, zatímco dnes se jím řeší obchodní, občanskoprávní i rodinné spory a exmilenci vůbec nevadí, že otce či matku svých dětí jedním dopisem s obsahem třebas i vylhaným učiní pouhým sprostým podezřelým. Když ještě bylo trestní stíhání výjimečné, mohla společnost trestně stíhanými zvysoka opovrhovat. Co však má činit tatáž společnost dnes, kdy se jak na běžícím pásu houfně obviňují zastupitelstva obcí, kolektivní hlavy firem či státní úředníci, kteří pochybili pouze tím, že poslechli příkazu volených zástupců lidu? A možná bude i hůř, protože se zatím nijak neblýská na lepší časy, lid si na udávání uvykl a stoje za branami volá po trestech stále přísnějších. A čím dál složitější právo je plné právních nástrah, jimiž se obviněný pochopitelně snaží bránit, a tak dny běží a léta plynou a obviněný je stále jenom obviněným, a leckdy na konci také potichu a v plném rozsahu zproštěným a alespoň na papíře očištěným. A tak se vlastně ani nelze divit, že dnes už samotné trestní stíhání není hodno společenského opovržení, ba ani nevylučuje nejen se o podporu lidí vůbec ucházet, ale dokonce ani být lidmi zvolen či vykonávat mnohé veřejné funkce a zastupovat tentýž stát, který jednou rukou pověřuje a druhou rukou zlého trestního práva stíhá. Protože koho nakonec shledá vinným, není společnost už dávno schopna odhadnout ani rozpoznat.
Tak si teď, milý státe, sněz a vypij, co sis předtím navařil, neboť střídmost v úsudku, zdrženlivost v represivních krocích, přiměřenost právní regulace a policii dostatečně sebevědomou (nikoliv zbytečnou ustrašenou, ale ani slepě hyperaktivní) jsi měl mít na paměti během posledních desítek věru roztodivných let. V čemž ovšem je, ironicky dodávám, také jistá spravedlnost.
Psáno pro Lidové noviny
Daniela Kovářová
Nechcete děti? Běžte do háje.
Tak prý stále více mladých neplánuje plodit děti. Prý kvůli nedostatku bytů (zde a zde) a aby zachránili planetu (zde). Větší nesmysl jsem už dlouho neslyšela.
Daniela Kovářová
Kdo hájí zájmy dětí
Zájem dítěte je nejvyšší metou, kterou si jako zaklínadlo opakují rodiče, rodinní advokáti, opatrovníci i opatrovničtí soudci při každém rozhodování o dětech.
Daniela Kovářová
Mají se ovládat i ženy?
Ze všech stran slyšíme hlučné kritiky a poukazování na údajně nebezpečné chování, kterého se dopouštějí ti děsiví muži: pískají na ženy, nevhodně je okukují, neslušně jim nadbíhají.
Daniela Kovářová
Anticikanismus jako nová politická korektnost
Národy mluví různými jazyky. Pro leckoho je to možná novinka, ale platí to už od dob Babylónské věže. A různé jazyky překvapivě používají pro různé významy různá slova.
Daniela Kovářová
Vše škodlivé pro naše děti
Alkohol, heroin, tabák, kokain, HHC a mnohé další nezdravosti před dětmi zamykáme a trestáme každého dospělého, který je prodává nebo dává dětem.
Daniela Kovářová
Pitomé úvahy nejsou trestným činem
Lidé mají různé nápady, jimiž se pokoušejí vylepšit svět. Některé se ujmou a Parlament je schválí (třeba snížení věkové hranice pro získání jednoho typu zbrojního oprávnění z 21 na 18 let, což právě tuto středu schválil náš Senát)
Daniela Kovářová
Lockdowny a restrikce skončily – zapomeňte
Pandemickou smlouvu sice ještě nikdo neviděl, ale už nyní se Rada EU chlubí, jak by ta chystaná konvence mohla posílit odolnost lidstva vůči budoucím pandemiím (zde).
Daniela Kovářová
Český právní řád a unijní právo
Následující text je pohledem senátorky, která se setkává s právem Evropské unie a s novými legislativními návrhy v každodenním provozu. Bohužel. Implementace jsou totiž skoro nejdůležitější součástí agendy zákonodárců.
Daniela Kovářová
Děti patchworkových rodičů a jejich traumata
Každé druhé manželství se rozvádí, dvě ze tří nesezdaných partnerství se rozpadnou. Dvě třetiny rodičů dnes žijí s jiným partnerem, a vychovávají tak patchworkové děti.
Daniela Kovářová
Jak dál po Istanbulu, aneb „demokracie je jen tehdy, když vyhrajeme my“
Minulý týden český Senát nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Podle všech ústavních a parlamentních zvyklostí je tím proces ratifikace ukončen a pozice České republiky k této mezinárodní konvenci je odmítavá.
Daniela Kovářová
Kdo tady dezinformuje? Česká televize!
Česká televize miluje „dezinformace“ a „dezinformátory“ a nevynechá žádnou příležitost, aby je (velmi selektivně) pranýřovala. A přitom nedávno sama vyrobila skutečnou lež jako věž a divákům sdělila velkou nehoráznost.
Daniela Kovářová
Já soudce lynčovat nebudu
Možná i vy kroutíte hlavou nad posledními dvěma medializovanými kriminálními kauzami a říkáte si, že je třeba honem něco rázného udělat. Že taková neštěstí a lidské tragédie nelze jen tak přejít.
Daniela Kovářová
Proč jsem nepodpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy
Včera jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (dále IÚ). Důvody jsem posledních 10 let vysvětlovala ve všech debatách, v mnoha článcích a analýzách a při všech možných příležitostech.
Daniela Kovářová
Když má populace špatné názory
Polovina české populace má názory jako z minulého století, rozčílila se tuhle exministryně Michaela Marksová, která dřív byla sociální demokratkou a dnes je zastánkyní „rovných příležitostí“.
Daniela Kovářová
Jak funguje digitální realita
Český občan chodí normálně do práce, za kterou pobírá plat. Má ale také živnostenský list a čas od času cosi vyfakturuje.
Daniela Kovářová
Proč nechci euro? Přesvědčte mě!
U soudu platí, že kdo požaduje změnu stávající situace, musí unést důkazní břemeno a prokázat, že změna bude pro všechny strany příznivější.
Daniela Kovářová
Jak se oceňují dobrá manželství
Během loňského roku jsem navštívila 12 úžasných párů a prožila s nimi báječné chvíle plné moudrosti a poctivé zkušenosti.
Daniela Kovářová
Nejsme jako … my
Tyhle neochvějné „morální majáky“ žijí mezi námi a pyšní se svou názorovou integritou natolik, že si osobují právo morálně odsuzovat jiné, povyšovat se na ně, nálepkovat je či krutě urážet na všech těch socialistických sítích.
Daniela Kovářová
Konec roku, konec vztahu?
Kolikrát jsem to za svou praxi slyšela. Kolikrát jsem měla rameno mokré od toho, jak se mi kamarádky a klientky svěřovaly. A tak vím, že právě v prosinci je těch smutných zpovědí, stesků a nářků nejvíce.
Daniela Kovářová
Jak netrápit a netrápit se
Tuhle glosu píšu den před Štědrým dnem a dva dny po českém „jedenáctém září“. Veřejnost se rozdělila na ty, co se připravují na zrození Ježíška, chystají salát, balí dárky a těší se na své nejbližší, a na ty druhé.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 189
- Celková karma 31,59
- Průměrná čtenost 2315x