Ústavní soud o rodině, nikoliv homosexuální

V minulých dnech zveřejnil český Ústavní soud plenární nález ze dne 14. června 2016, kterým pod sp. zn. Pl ÚS 7/15 zrušil kontroverzní ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. 

Inkriminovaná věta, již shledal rozpornou s ústavními předpisy, zní: Trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. V podrobném a srozumitelném odůvodnění rezonují tyto závěry: neexistuje základní právo na osvojení dítěte ani právo na uzavření registrovaného partnerství nejen na mezinárodní či vnitrostátní úrovni. Rodina není umělá sociální entita, ale biologický konstrukt založený na pokrevním příbuzenství osob, jež spolu žijí či usilují je biologicky napodobit. České právo přitom ze všech forem soužití jednoznačně upřednostňuje klasickou rodinu spojenou institutem manželství, čemuž Ústavní soud souhlasně přisvědčuje, navzdory měnícímu se způsobu soužití osob, rostoucímu počtu nesezdaných partnerství či osob žijících samostatně. Konečně, říkám si s ulehčením. Konečně je to řečeno jasně a nahlas.

Základem rodiny nechť je manželství

Upřednostnění manželské formy soužití tak poskytuje jednoznačnou odpověď všem pokusům sesadit manželství z piedestalu, na kterém se po zásluze nachází. Tento důsledek by si měl uvědomit každý, kdo se dosud nestihl seznámit s plným odůvodněním nálezu a mylně se domnívá, že Ústavní soud naopak otevřel dveře zrovnoprávnění registrovaného partnerství s manželstvím. Ačkoliv řada lesbiček a gayů dnes oslavuje a jejich příznivci možná budou nález takto vykládat, Ústavní soud se ve skutečnosti právy registrovaných partnerů nezabýval a do historie nález nejspíš vstoupí pod heslem rovnosti. Jak říká článek 1 Listiny základních práv a svobod, lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a v právech. A pokud naše právo umožňuje, aby dítě osvojil i člověk jediný, je nepochopitelné zakazovat osvojení témuž člověku jen proto, že uzavřel registrované partnerství. Jistě, tento důsledek nález Ústavního soudu mimochodem také způsobí, ale mnohem silněji z něj rezonuje názor, pro mě osobně velmi uspokojující: tradiční heterosexuální rodina s manžely a dětmi má požívat ochrany nejvyšší.

Rozbor právně politický

Že ona inkriminovaná věta, která publikací nálezu ve Sbírce zákonů bude z dotčeného předpisu vypuštěna, je diskriminační, nebylo pochyb ani před deseti lety, kdy byl zákon o registrovaném partnerství projednáván; bez ní však neměl šanci na přijetí. Na tomto příkladu je dobře vidět, jak marná jsou všechna legislativní pravidla a testy souladnosti práva. Podobně nelogická a nesystémová je dnes – po přijetí rekodifikace soukromého práva – existence samostatného zákona, který už dávno měl být jeho součástí. Tehdy chyběla politická vůle a pevně věřím, že bude chybět i dnes. Ačkoliv adopcím homosexuálních párů teď už fakticky nic nestojí v cestě, minimálně jeden politik už oznámil úmysl novelizovat zákon o registrovaném partnerství namísto jeho zrušení či přesunu institutu do nového občanského zákoníku. Nic nového pod sluncem – jsme přece zvyklí na zbytečné novely i stále podrobnější právní regulaci. Nefunkční, nejasnou, mnohomluvnou a v rodině minimálně používanou. Teoretické právo na rodinný život se v legislativním procesu mění v řadu formálních a nesplnitelných povinností.

Ústavní soud na rozdíl od jiných nálezů přijatých těsnou většinou rozhodl tentokrát takřka jednomyslně. Přesto je poučné prostudovat odlišná stanoviska čtyř soudců, z nichž pouze jediný se závěrem nesouhlasil, ostatní tři jen vlastním pohledem doplňují odůvodnění. Všem, kteří mají tendenci zjednodušit soudní rozhodnutí na jednovětou informaci, doporučuji tentokrát zabrzdit, vyhledat plné znění na webových stránkách soudu a věnovat mu deset minut soustředěné pozornosti. Dýchne na ně, po čem se nám stýská - tradice v nejlepším smyslu slova. Ne náhodou týden poté, co si návrat k tradicím zvolila Velká Británie. 

Psáno pro Lidové noviny