Proč zrušit velikonoce

(fejeton) Nesnáším velikonoce. Aniž bych cokoli namítala proti jejich katolickému původu, česká varianta oslavy smrti a znovuzrození jistého vousáče středního věku se skvělými výsledky v oblasti public relation mi způsobují husí kůži a puzení k výměně domovského státu za jiný k ženám příznivější.

To takhle uklidíte dům, byt či jeskyni, vyzdobíte je sádrovými zajíčky a barevnými svíčkami ve tvaru vajíček, upečete beránka a zaděláte na mazanec, dlaně si spálíte sběrem kopřiv na nádivku a několik večerů obětujete výzdobě slepičích produktů, které jste dva měsíce předtím skladovaly a duše vypouštěly při jejich vyfukování či drahocennou energii spotřebovávaly při vaření. Nakoupíte hromady plyšových a čokoládových zvířat (čím méně realistických, tím lépe), aby se dostalo na všechny potomky bez ohledu na pohlaví, věk či stupeň dosaženého vzdělání, a nezapomenete nakoupit i pro manžele, psy a další členy rodiny mužského pohlaví, kteří nadosmrti zůstanou dětmi, pročež nárokují odpovídajícího velikonočního zajíčka v kutilském, porno nebo zvířecím provedení. Vše rozmístíte na zahradě, po domě či bytě tak, aby zajíčci zůstali viditelní pro příjemce, ale skrytí pro noční dravce a jiné nenechavce.

 A pak je ráno velikonočního pondělí a vy se chvějete děsem. Z domu je lépe nevycházet, i vysypat koš je nutno s vejcem v kapse coby výkupným. Ale ani domácí vězení vás nezachrání. V nestřežené chvíli se na vás vrhne vaše krev – syn, kterého jste pod srdcem nosila, kojila a piplala a který teď za asistence vašeho muže nejdražšího, zvítězivšího ve výběrovém řízení nad ostatními burany a nechápavci tohoto světa, vašeho miláčka, který jindy ochotně maže do sklepa pro brambory nebo hojivý krém do vašich zad, pro tento den převlečeného za kata Mydláře, pro něhož celou tu parádu chystáte, a ti oba vás napadnou a seřežou, pro exekuci si navíc vybírajíce amatérsky spletenou pomlázku, jejíž proutky jste jim včera pomáhala řezat a ve vodě máčet. Žijete-li jako já na západě Čech, čekají vás jelita po celém těle. Na severu Moravy skončíte v lepším případě polita vodou, v horším do vody ponořena, potopena či do potoka vhozena. V Beskydech budou vaše lýtka jalovcem sešvihána. Relativně nejlépe dopadnete v Brně, polita směsí nejlacinějších voňavek, nostalgicky vzpomínajíce na ruské Živé květy.

 Zatímco si každoročně kladu otázku PROČ, útočníci se ohánějí tradicí, která nemá s oním ukřižovaným a poté na nebe vzatým mužem nic společného. Jiní se zmiňují o národní obrozenkyni, která – ač by si zmínku v jiné souvislosti zasloužila – leží prachem zapadána a na světlo vykopávána jen jako heslo povinné literatury či maturitní otázky. Ale vy, milé kamarádky v utrpení, které jste jako já Babičku přečetly, si jistě vybavíte, že pronásledovány, mláceny a polévány byly jen dívky mladé, aby neuschly, nezvadly, vdaly se a plodily. Přiznejte tedy, pánové, že toho nám dnes s vašimi potomky kolem netřeba. A na paní Proškovou by si netroufl žádný z vás.

Nechápu a se mnou všechny cizinky, feministky a zákony země zakazující násilí. A tak prchám. V naší zemi bohužel není bezpečného místa, tak prchám dál, což je reakce zbabělá, leč funkční. Ze všech okolních zemí nejradši volím italské zvyky spojené s nákupem čokoládového vejce, jichž se týdny před oním pondělím prodávají stovky druhů, všech velikostí, barev, obalů či náplní. Rodina si po obědě čokoládu rozdělí a při vychutnávání sladké pochoutky může probírat historické souvislosti a divné tradice jisté země, jež se někdy považuje za pupek světa. Tentokrát agresivního.