Pátek 3. prosince 2021, svátek má Svatoslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 3. prosince 2021 Svatoslav

Důstojné konce, zdaleka nejen ty prezidentské

19. 10. 2021 10:15:12
Umřeme. Já, vy, Miloš Zeman, naši sousedé, lásky, nepřátelé i naše děti. Dříve nebo později, znenadání, anebo po dlouhé nemoci. Teď jde o to, jaké ty naše konce budou.

Sledujeme převoz starého nemocného muže do nemocnice i debaty, které ty konce doprovázejí. Je ještě naživu, nebo už odešel na půl cesty? Dokáže vnímat, reagovat, mluvit, dávat pokyny, vyslovovat přání? Co snídá, obědvá, večeří? Bolí ho něco? Jak se mu usíná? Je někdo u něj, když se probouzí? Přál by si to? Nebo nepřál? Přeje si vůbec ještě něco?

Hysterické reakce jeho okolí i politiků vypadají jako ukázky z amerických filmů s prvky absurdního dramatu, akčních scén, cynické komedie, hororu či sci-fi. Cožpak jsme ve válečném stavu, aby bylo zapotřebí prezidentské rozhodování ve vteřinách? Očekáváme, že Miloš Zeman nasedne do stíhačky a v čele blanické armády vyrazí střílet na mimozemšťany? Opravdu chceme vědět vše o zdraví nemocného do sebemenších podrobností? To v nás nezbyla už ani špetka úcty a ohleduplnosti? A z druhé strany: nemohla hradní kancelář současnou situaci předvídat a předejít tomu blázinci seriózní pravidelnou informací?

Otázky, které se v těchto dnech honí hlavou každému, kdo sleduje veřejné dění. Někteří se zvědavostí, jiní s obavou. Někdo prezidentovi s hyenismem sobě vlastním přeje smrt, jiný sleduje vlastní zájmy, další se třese na jeho pravomoci. Někdo se modlí za něj a jiný za sebe a za tento stát. Většina ostatních myslí na vlastní konec a na konce svých bližních. Přáli bychom si, aby nás národ, soused, rodina a známí viděli v tomto stavu na televizních obrazovkách? Přáli bychom si takové dny? Nechceme myslet na smrt, a přitom je s námi v každé vteřině. Odmítáme se na ni připravovat, a přitom je jedinou jistotou, která nastane.

Připrav se, zemřeš

Prezident Miloš Zeman a jeho odcházení nám ukazuje další tabu: přejeme si umřít rychle a bezbolestně, ve spánku či doma s rodinou. A přece většina z nás umírá nedůstojně sama a u cizích. Žijeme své pyšné rozmařilé životy, dokud jsme plni sil a aktivity. Když přijde konec, nic velkého ani vzrušujícího to není. Hadičky, ticho, přístroje, pleny, kontroly sester, diety, kašovitá strava a minimum zájmu, aktivit a zajímavostí. Těm na odchodu jsme dokonce přednedávnem nařídili domácí vězení se zákazem návštěv. Jaký div, že odsouzení v samotě rychle odcházejí? Pokoje plné kytek, obrázků, oblíbených věcí a rodinných návštěv známe jen z amerických filmů. U nás ty konce jsou v lepším případě s bezvadnou lékařskou péčí, ale žádná hitparáda to není.

To jsou ty životní paradoxy. Mladé a moderní podporujeme dotacemi a miliony navíc. Cyklostezky a elektroauta, startupy, inkluze dětí, migrace, zahraniční mise a bezedná kapsa klimatické krize si pokaždé zaslouží obrovské rozpočty, ale na konce našich dní už peněz nezbývá. Kdekterá strana se zaklíná mladou generací, samoživitelkami a byty pro mladé, zatímco domy pro přestárlé a místa pro umírající opomíjejí, ačkoliv velmi brzy se poměr mladých ku starým dramaticky změní. Bytů a cest pak bude víc než dost, ale sociální lůžka chybějí už dnes, a personál k nim aby odměňovali zlatem.

Všichni tady chceme být do sta let, s mladistvou tváří a v moderním oblečení věříme, že právě nás smrt s kosou a samota v eldéence věru nečeká. Ale co pro to, milí čtenáři, politici, státníci, sousedé, přátelé a příbuzní, skutečně děláme? Jistě. Jsme-li nemocní, bojujeme o každý den navíc. Ale spíš než usilovat o co nejdelší život ho máme prožít plně až do poslední minuty, protože důležitý není celkový počet našich dnů. Lidský život přece není maratonský závod, v němž se počítá každý kilometr. Kam se ztratila kvalita života, v němž by se člověk radoval a užíval si každého okamžiku, dokud si pro něj nepřijde Smrt?

Žít s vědomím smrti

Zapomněli jsme žít s vědomím smrti, až musel přijít koronavirus, aby nás vrátil zpět do reality? A přece příklady životů s absolutním naplněním můžeme vidět kolem sebe neustále. Zajděte do kina na dokument Karel a v něm uvidíte, jak si ho náš nejzlatější slavík užíval do poslední chvíle.

Ty drásavé záběry Miloše Zemana i vše, co se teď kolem něho děje, jsme nejspíš už akutně potřebovali. Ano, ukázalo se, že král je nahý a každý z nás zemře. V dnešních podmínkách to skoro určitě nebude vlídné prostředí ani důstojná smrt.

Nová vláda s unikátní parlamentní většinou by měla zapomenout na módní nepodstatnosti a kdejakou zpovykanost a namísto nich se zabývat věcmi nejvyšší důležitosti: kvalitou životů těch, co si své odpracovali a jejichž život končí. Zaslouží si, aby se i důstojně uzavřel. Už jenom proto, že dříve či později se ten neúprosný konec dotkne úplně každého.

Psáno pro MFDnes

Autor: Daniela Kovářová | úterý 19.10.2021 10:15 | karma článku: 45.14 | přečteno: 6533x

Další články blogera

Daniela Kovářová

Země rozdělená očkováním? Ale kdeže! Jen zdání.

Naše země prý je rozdělena. Proti sobě prý stojí zástupy nadšených příznivců očkování, kteří se přou s očkovacími odpůrci stejně usilovně jako klima-aktivisté s klima-skeptiky.

30.11.2021 v 12:32 | Karma článku: 44.13 | Přečteno: 9805 | Diskuse

Daniela Kovářová

Turów, práva a sousedské vztahy

Když se dva sousedé hádají, kdo komu znečistil studnu, nebývá nejlepším nápadem žaloba k soudu, trestní oznámení ani stížnost starostovi.

8.10.2021 v 8:53 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 632 | Diskuse

Daniela Kovářová

Právo není hadr na podlahu

Právo jako minimum morálky a jako společenská smlouva mezi občanem a státem. Právo jasné, srozumitelné, minimalistické, obecné, vynutitelné. Psáno pro Advokátní deník

30.9.2021 v 12:57 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 628 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Červenka

Tak už i na Popelku došlo

Nejoblíbenější česká, norská, snad i německá pohádka. Vorlíčkova harmonická symfonie se také musela dočkat předělání. A řádně progresivně.

3.12.2021 v 8:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Milena Zelenková

Škoda, že nejde vidět do myšlenek a svědomí všem těm ministrům, hygienikům, novinářům...

Často mě napadá, jak se žije lidem s překrucováním pravdy nebo rovnou lhaním. Co je k tomu vede? Opravdu věří tomu, co hlásají, přikazují a snaží se vtlouct lidem do hlavy? Nebo jsou za tím jen ryze zištné důvody?

3.12.2021 v 6:55 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jan Hurka

Nad Zemí stahují se divné mraky sů Fiala ten nový Vůdce z Modré Straky...už bude jen fajn…

Kdo před volbami uvěřil to musel být, ale...., no naivní. Lokomotivu vyměnili, ale vlak a koleje jsou Of Best Old...

3.12.2021 v 6:52 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 119 |

Irena Aghová

O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.

Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.

3.12.2021 v 1:36 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 148 | Diskuse

Nadežda Serafínová

Komentár autora: Zdravotníci, sme s vami

Pamätáte si ešte obdobie, keď sa zdravotníkom tlieskalo za ich prácu na balkónoch? Tak presne týmto istým ľudom sa dnes vyhrážajú smrťou.

2.12.2021 v 23:42 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 270 | Diskuse
Počet článků 106 Celková karma 35.11 Průměrná čtenost 3128

Advokátka a spisovatelka, podle níž vše začíná a končí v rodině

Najdete na iDNES.cz