Pondělí 19. dubna 2021, svátek má Rostislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 19. dubna 2021 Rostislav

Neohánějme se babičkami

30. 01. 2021 9:46:45
Prý jde zejména o ně, o seniory. To kvůli nim údajně zakazujeme vycházení a vztyčujeme ploty, pro jejich dobro a životy zamykáme kavárny a nařizujeme zákaz sdružování.

Senior jako ohrožený druh, seniorka jako symbol největší ochrany. Jenomže odpovídá realita všem těm vzletným slovům?

Co jsme jim to jenom udělali? Nemyslím těm aktivním šedesátiletým seniorům, kteří běhají v parcích, na běžkách a ve Stromovce nebo co se každou zimu otužují ve Vltavě. Ti mají tak vytrénovanou imunitu, že ji nám středněvěkým z kanceláří mohou rozdávat. Myslím na ty nejstarší a nejubožejší. Ty, kteří v dřevních dobách bývali nejváženějšími. Na jejich rozhodnutí se čekávalo, o jejich slovech se přemýšlelo, žili jsme z jejich zkušeností, rad, vrásek a doporučení. Pak přišel rok 2020, a všechnu úctu jsme hodili do kanálu. Pořád si slovo „senior“ jako horký brambor přehazujeme z úst do úst, neustále se jím na veřejnosti oháníme a kovidová opatření obhajujeme právě jejich zájmy. Ve skutečnosti jsme nad nimi zlomili hůl a odsoudili jsme je k nejtvrdšímu trestu – k osamělému doživotí.

Co jsme to jenom našim rodičům, dědečkům a babičkám, tetám a strýcům udělali? Ty, co s námi na jaře žili v jedné domácnosti, jsme odvezli na venkov a do hor, do míst, kde lišky dávají dobrou noc, na samoty a do vysokých kopců, a tam jsme je jako vyvrhele zanechali. Jen ať se o sebe sami postarají, hlavně ať se probůh nestýkají s našimi dětmi, ať se k nám do měst nevracejí, ba dokonce ať nám ani dveře neotvírají. Tak přece máme největší klid, jen jim co 14 dní hodíme ranec jídla za dveře, čímž jsme se celého problému zbavili, a ještě čekáme metál na hruď, jak jsme starostliví a plni zájmu a pozornosti.

Senior, teror, mor z hor

Vedle odsunutých však existují i městští senioři, co dříve chodili do kaváren a do divadel, houfovali se na lavičkách a krmívali racky. Těm jsme zalepili pusu rouškou, abychom jim zhoršili dorozumění, zamžili jsme jim brýle a zavřeli místa, kam chodívali, zakázali jim sdružování, čímž jsme je jako trestance odsoudili k životu zavřenému doma, protože do lesa se nedostanou a coby nejstarší ročníky nesportují. A tak si doma pustí televizi, z které se na ně dvacet čtyři hodin linou děsy, nemoci, smrti, smutné zprávy, strachy a deziluze. My však pro ně máme jen tu jednu radu: nauč se s internetem a připoj se na sociální sítě, abys byl, milý důchodče, podobně jako my in, plnohodnotný a bezfejkově informovaný.

A co teprve skupina nejohroženější, kterou se zaklínáme nejhlasitěji: babičky a dědové v ústavech a zdravotnických zařízeních. Uzamkli jsme je v jejich noclehárnách jako v doživotních celách společně s jedním či dvěma cizími lidmi, které si sami pro soužití nevybrali. Zakázali jsme jim vycházet a jejich blízkým jsme znemožnili je navštěvovat, což je ve věznicích odnepaměti trestem nejpřísnějším. Už skoro rok živoří na samotce podobně jako vrahové na Mírově. Často špatně vidí nebo nedoslýchají, sedí nebo leží na stejném místě. Zatímco my máme venku aspoň občas rozptýlení, naši nejstarší po sto padesáté sledují Chalupáře, zatímco jejich spolubydlící o postel dál chrčí a jeden po druhém umírají. Nemají žádnou budoucnost ani naději, protože skutečný život pro ně skončil, zatímco my je v těch čtyřech zdech zamykáme prý pro jejich vlastní dobro.

„Já nechci žít odteď za dva roky,“ říká moje matka. „Já chci žít teď! Každý den se budím s tím, že zítra umřu.“ Že přeháním a tomu všemu nerozumím? Cituji ze slov přítelkyně, sociální pracovnice Aničky Šochové: „Bojím se, že jsme uvězněním seniorů tak vážně poškodili jejich imunitu, že nám do léta umřou i bez Covidu. Nemají pohyb a společnost ostatních, chybí jim doteky, zakázali nám akviziční činnost, jež by jim udržela hybnost a ducha a pomohla jim ve zlepšení. Nikdo nepochopí rozdíl mezi vlastním bytem a pokojem v sociálním zařízení. Senior má hypotetickou společnost vrstevníků, ovšem za cenu ztráty vlastních rituálů a reálně je vlastně sám.“ Kdosi mi napsal na Facebook, že to teď musíme rok nebo dva vydržet zejména a hlavně kvůli nim. Že právě oni, ti nejstarší a nejohroženější, potřebují naši nesobeckost a solidaritu. Otázkou je, zda o ni stojí. Nemohou dokonce ani vstát, ani se najíst, kdy by chtěli. Nemohou rok nebo dva čekat, než virus přejde. Rok nebo dva totiž nemají. Žijí pro dnešní den, tady a teď.

Tak se na ně, pěkně prosím, nevymlouvejme. Lockdowny je totiž nezachraňujeme; osamělostí a izolací je už rok zabíjíme.

Psáno pro MFDnes

Autor: Daniela Kovářová | sobota 30.1.2021 9:46 | karma článku: 48.40 | přečteno: 22142x

Další články blogera

Daniela Kovářová

Co stojí život v pandemii

Životy nadevše – řekli před rokem a od té doby činí naše vlády a pod jejím velením i my ostatní vše proto, abychom zachránili co nejvíc životů před smrtelným virem.

31.3.2021 v 7:28 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 482 | Diskuse

Daniela Kovářová

Mysleme na děti!

Seniory už jsme obstarali, naočkovali nebo izolovali, aby své poslední dny mohli v klidu dožít na samotce s nahlas puštěnou televizní obrazovkou.

18.3.2021 v 8:44 | Karma článku: 42.48 | Přečteno: 5790 | Diskuse

Daniela Kovářová

Co je víc - právo, nebo zdraví?

Můžu odmítnout testování? Odmítnu-li, co bude následovat? Smí vláda nařídit novou povinnost, když povinnosti může ukládat jenom zákon?

13.3.2021 v 11:10 | Karma článku: 28.90 | Přečteno: 987 | Diskuse

Daniela Kovářová

Prezidentské hry

Prezident. Hlava státu. Vrchní velitel ozbrojených sil, který jmenuje soudce a jemuž Ústava v čl. 62 a 63 svěřuje zásadní pravomoci. Do současné partie zatím nezasahuje. Také přemýšlíte, co by mohl, směl a měl učinit?

20.2.2021 v 8:19 | Karma článku: 22.59 | Přečteno: 536 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Miloslav Závorka

Jsou Babiš a Hamáček hrdinové, nebo je jejich vystoupení jen zoufalý pokus o udržení moci?

Každý stát i každá organizace se skládá z jedinců, z nás lidí. I každý člověk má své osobité vlastnosti, přednosti i nedostatky. Lidé, kteří vstupují do politiky, mají všichni jedno společné, mají zvýšenou potřebu moci a

18.4.2021 v 20:20 | Karma článku: 18.27 | Přečteno: 453 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Pane Ovčáčku, lidé čekali víc

Soudím tak z reakcí veřejnosti pod prvním postem mluvčího českého prezidenta, který se týkal ruského angažmá ve Vrběticích. Na Twitteru byl zveřejněn 17. dubna 2021 ve 20:09 SELČ, obsah uvádím níže.

18.4.2021 v 20:05 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 292 | Diskuse

Jiří Štágl

Ego a svatí

Egoista, komunista, fašista... Jsou to nadávky? Někdo by se mohl zeptat na mé zdraví, pokud se ptám na tak jednoduché otázky.

18.4.2021 v 19:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Velká Británie: Stát bojovníků proti rasismu, nebo jen pokrytců?

Češi se postavili na obhajobu údajně rasistického fotbalisty, a tím se stali státem rasistů. Když aplikuji tutéž logiku na Velkou Británii, jsou státem bojovníků proti němu? Nebo jen „zloděj křičí ‚chyťte zloděje‘“?

18.4.2021 v 19:40 | Karma článku: 21.03 | Přečteno: 321 | Diskuse

David Evan

Obětoval Andrej Babiš česko-ruské vztahy, aby dovládl až do řádných voleb?

Včerejší tisková konference premiéra Andreje Babiše a Jana Hamáčka o tom, že za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruské tajné služby, přišla jako blesk z čistého nebe. Její načasování vzbuzuje nejrůznější otázky.

18.4.2021 v 18:29 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 568 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 35.13 Průměrná čtenost 3120

Advokátka a spisovatelka, podle níž vše začíná a končí v rodině

Najdete na iDNES.cz