Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Co je údělem ženy?

15. 02. 2020 13:15:59
K čemu jsou dneska na světě ženy? Aby studovaly, cestovaly, hlásily se do výběrových řízení a staly se političkami nebo ředitelkami zeměkoule?

Anebo aby byly maminkami, manželkami a domácími pečovatelkami? Mají si moderní ženy hledat stejné muže, a když je nenajdou, nemají slevit ze svých cílů a zůstat radši samy s dětmi či bez dětí? Lze vůbec dneska veřejně vyslovit, k čemu jsou na světě ženy?

Na první pohled se při čtení konzervativních či feministických komentářů zdá, že existují jenom dvě hraniční cesty, a diskuse ve veřejném prostoru tomu i nasvědčuje, protože veřejnost půlí na nesmiřitelné poloviny a mezi nimi hloubí vodní příkop. Z žen přece mají být matky, anebo vedoucí pracovnice. Bijte se, obránci včerejších a dnešních tradic, aby vítěz mohl převzít vládu a všem nařídit, co si mají myslet! Otázkou je, zda existuje jenom jedna pravda.

Malé ženy jako příklad hodnot

V kině teď dávají film Malé ženy, novou adaptaci knihy americké spisovatelky Louisy May Alcottové z dob občanské války Severu proti Jihu. Popisuje dětství a dospělost čtyř poměrně odlišných sester. První je stydlivá, něžná dívka bez velkých ambicí, pečovatelský typ, jenž soucítí s trpícími. Druhá se brzy zamiluje a touží se cele oddat muži, dětem a rodině. Třetí je rozhodnuta studovat malbu, cestovat a zamilovat se do zámožného muže, protože žena si přece může svobodně vybrat, do jakého muže se zamiluje. A čtvrtá, volnomyšlenkářská spisovatelka moderního typu, tradice, muže i vdavky odmítá, touží se postavit na vlastní nohy a finance získávat prací. Film Malé ženy plasticky ukazuje, že sny, které sní každá z dívek, jsou navýsost individuální a pro druhé sestry obtížně pochopitelné. Co je hodnotou pro jednu sestru, nemusí být přijatelné pro ostatní. Tehdejší společnost přisuzovala ženě rodinný úděl, ale jak ukazuje kniha stará skoro dvě stě let, ani čtyři dcery jediné matky neměly totožné touhy a hodnoty a každá snila o jiné budoucnosti.

Dnes jako kdyby společnost podporovala opačný extrém. Mladým ženám vnucuje vysokoškolský titul, bez něhož jsou údajně jinak k nezaměstnání, tvrdí jim, že musí cestovat, být samostatné a sebevědomé, toužit po kariéře a vysokých postech, a pokud se některá rozhodne pro rodinu anebo nedejbože pro větší počet dětí, okolí kroutí hlavou nad tou nezodpovědností, podobně jako se před dvěma sty lety podivovalo nad ženskou samostatností. Jenomže každá žena v sobě nosí vlastní touhy a sny a jejich hodnoty jsou tehdy i dnes odlišné a obtížně sjednotitelné. Film navíc podobně jako knižní předloha plasticky ukazuje, že se zárodky ženských budoucností objevují už v útlém dětství a že s nimi mnohé ženy nesnadno bojují, než si uvědomí, že nemohu jinak, než si odpustí a než své předurčení přijmou.

Žena je ženou a navždy bude

Návštěva kina přede mnou odhalila ještě další zajímavý moment. Cenami ověnčený film Malé ženy je společným dílem mnoha žen a jen několika málo mužů. Sál nebyl plný, ale všichni diváci v něm byly ženy. A když jsem se o něm zmínila ve svém okolí, ženy ho buď už shlédly anebo v blízké budoucnosti toužily vidět, zatímco mužské kamarády film nejen míjel, ale někdy i značně odpuzoval. Odlišnou zkušenost jsem učinila s jiným ceněným filmem, válečným dramatem 1917 o dvou vojácích a jejich misi z první světové války. Sál plný mužských diváků sleduje pánský film, o němž pak muži nadšeně diskutují, zatímco já jsem při projekci trnula strachem a občas si před hrůzami války skrývala obličej. Na rozdíl od Malých žen film podobný Vojínu Ryanovi už nemusím nikdy znovu vidět.

Svět se prostě skládá z mužů a žen a jedna i druhá polovina spolu mívá více společného navzdory snahám vysvětlit rozdíly mezi pohlavími výchovou nebo různě moderními teoriemi. Bez žen i mužů by společnosti, kmeny či státy, ale i muži a ženy jednotlivě nebyli tak celiství, jak můžou nebo by mohli ruku v ruce být. Někteří modernisté se hned durdí, jakmile před nimi jiný utrousí, že muži a ženy se navzájem potřebují, protože bez těch dvou a jejich spojení by se žádný z nás ani nenarodil. A že svádění, pohlavní pud a sex jsou věci nejenom nezbytné, ale krásné, příjemné, nutné, zákonité a obtížně právem či výchovou regulované. A že tisíckrát můžeme omezovat, zakazovat, kritizovat nebo odsuzovat. Stejně si nakonec Příroda a její pohlavní pud řeknou své. Navzdory antikoncepci a plastům ve vodě, upnutým riflím, aférám MeToo, pornografii volně dostupné, odosobnění na sociálních sítích, robotům určeným k erotice i dnešní výměně rolí, v jejímž duchu ženy tvrdnou a muži měknou.

Navzdory výše uvedenému před dvěma stovkami let i dnes platí stále stejně následující konstatování: někteří z nás mají různá nastavení, další si toužebně přejí z rozličných důvodů zůstat sami a pětina společnosti dnes jako před dvěma sty lety opustí tento svět bez potomků. Pár žen ze sta namísto muže upřednostní ženu či netradiční skupinovou formu spolužití. Většina žen však má v sobě zakotveno volání po romantice, po princích na bílém koni a šťastném rodinném soužití, jemuž obvykle předchází ANO u oltáře. Mimochodem stejné volání po šťastných koncích, společné cestě životem a lásce až za hrob pociťují i muži, proto tak všichni milujeme vánoční pohádky, které na rozdíl od těch krutých severských v českém provedení vždycky skončí dobře.

Kdo má za úkol počít a kdo porodit

Naštěstí u nás a v dnešní době si o svém údělu ženy rozhodují podle sebe a vlastního uvážení. I když možná je všechno ještě jinak. Individuální nastavení, jež jsme dostali od Boha nebo od Přírody, nám příliš rozhodování neumožňuje. Každý z nás má přece jiné potřeby, individuální priority, jedinečné pocity, výlučná přání, jiné touhy, jiné sny. Jen obtížně je dokážeme měnit a regulovat. Nemusíme je sami chápat ani vysvětlovat. A nikoho za ně dnes už není třeba kamenovat.

Ke všemu se naše cíle během života proměňují a ne každému se jeho sny a touhy splní. Škarohlídi na nárožích cosi plamenně volají o krizi rodiny, ačkoliv o ní každý v duchu sní a všechny rodinné trampoty velmi těžce prožívá. Tak proč proti sobě stavět moje hodnoty a sny proti snům, které mají jiné malé ženy? Všechny jsme vlastně superhrdinkami, ať už sníme sen o kterémkoliv cíli. Jedna věc je totiž mít svůj sen, a druhá najít sílu si ho vybojovat, což je stejně těžké tehdy jako dnes. Kdo mluví o příkopech v údělech žen, ten je vlastě slepý, možná jen zakrývá, že ho baví kritizování a boj či okopávání snů druhých. Přestaňme hájit pozice, v nichž jsme se opevnili, a spíše pracujme na svých snech. Sami, se ženami nebo s muži. Byť většinový čtenář soudí, že údělem muže je počít a údělem ženy porodit.

Psáno pro MFDnes

Autor: Daniela Kovářová | sobota 15.2.2020 13:15 | karma článku: 44.07 | přečteno: 9994x

Další články blogera

Daniela Kovářová

Manželství v časech korokrize

Všichni se něčeho bojíme. Někdo virů, jiný nedostatku peněz a další o své rodiče či o nejbližší. Před koronou byl život klidný a očekávatelný. Nebyl jednoduchý, ale znali jsme ho a věděli jsme, jak na něj máme reagovat.

4.4.2020 v 8:49 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 473 | Diskuse

Daniela Kovářová

Rodičem v době Covidu-19

Otec, matka, dítě. Rodina, která v časech korokrize dlí pod jednou střechou a výjimečné situace využívá ke čtení, sledování filmů, dohánění restů a k vyučování.

26.3.2020 v 8:52 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 305 | Diskuse

Daniela Kovářová

10 vlídných doporučení do korokrize

Během posledních dní jsem se naučila mýt ruce, nedotýkat se madel v tramvaji a nesahat si na obličej. Přečetla jsem tisíc depresivních zpráv a ze všech stran se mě valí další. Výtky a spílání.

21.3.2020 v 9:05 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 686 | Diskuse

Daniela Kovářová

Samota v době koronaviru

Na pozadí koronavirové hrozby jsou viditelnější jiná nebezpečí, jež za běžného provozu tolik nevnímáme.

12.3.2020 v 9:23 | Karma článku: 18.96 | Přečteno: 684 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Trizuljak

Andělé nad Křížovým vrchem, blog velkopáteční

Deník z karantény, den 25. Nejsou prázdné, téměř pusté ulice obrazem pouště našeho (i mého!) vnitřního světa?

10.4.2020 v 20:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Noc plná strachu

Kolikrát jsem přemýšlel o tom, jak se cítili. Jedenáct učedníků po událostech Velkého pátku. Jakou měli noc? Jak prožívali sobotu? Poprvé sami. Zdálo se, že definitivně. Obestřela je tma beznaděje? Strach? Bezpochyby.

10.4.2020 v 20:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Vilém Ravek

Kdo chodil před koronavirem na točené pivo, bude po něm chodit zase.

I před pandemií chodit do hospody na točené pivo byl z čistě ekonomického hlediska nesmysl. Jenže ne každý je graduovaný ekonom...si teda myslím.

10.4.2020 v 17:51 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 348 | Diskuse

Karel Ábelovský

Co je to vlastně ten "hyenismus", o kterém zde občas můžeme číst?

Ze všeho nejdříve se musím omluvit hyenám, neb to jsou zvířata mající svou nezastupitelnou funkci v potravním řetězci, kdy obrovská mnohatunová zvířata, mající i obrovské kosti, jsou možná i důvodem jejich existence a specializace

10.4.2020 v 14:27 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 568 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění – Měl rád psy

Mít rád není totéž, co milovat. Kdo si to plete, může být občas nemile překvapen. Ačkoli na medu jsou prý také dobří.

10.4.2020 v 13:30 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 167 | Diskuse
Počet článků 76 Celková karma 23.45 Průměrná čtenost 2930

Advokátka a spisovatelka, podle níž vše začíná a končí v rodině

Najdete na iDNES.cz