Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když dítě řekne NE...

11. 11. 2015 10:52:27
Hovořit o právech dětí je dnes moderní a velké kauzy opanující veřejný prostor zrcadlí postoje čtenářů, kteří v nich hledají vlastní rodičovské zkušenost.

Pojďme se nyní podrobněji podívat, zda má dítě právo na názor, zejména ve světle nejnovějšího rozhodnutí Ústavního soudu.

Rodiče mají povinnost zjišťovat názor dítěte

Občanský zákoník dnes po vzoru Úmluvy o právech dítěte ukládá rodičům, aby dítěti před každým rozhodováním, které se týká jeho zájmu, sdělili vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej mohlo sdělit. Spodní věkovou hranici zákon naštěstí nestanoví. Jak řekl psycholog Jeroným Klimeš v diskusi o právu rodiny pořádané v rámci Pražského právnického podzimu, dítě do šesti let sice může názor mít, každé dvě hodiny však bude jiný. Naopak o dítěti starším dvanácti let zákon soudí, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento (rodičům či soudu) sdělit. A nyní se podívejme, co jsme si tou právní normou natropili.

Jak důležitý je názor dítěte

Názoru dítěte věnují rodiče náležitou pozornost, říká zákon a většina čtenářů nejspíš utrousí: ještě že tak! Nemusí tomu tak být navždy, neboť při tvorbě nového občanského zákoníku tvůrci zvažovali i verzi, podle níž by rodiče (či soud) museli názor dítěte respektovat. Šedivá je ovšem teorie a věčně zelený stroj života, a fungující rodina se spoutat rodinným právem příliš nenechá. Nejspíš o něm většina rodičů ani neví, i když některé věci běžně s dětmi konzultuje (barvu svetru, chuť zmrzliny nebo výběr animovaného filmu) na rozdíl od jiných, v konečném důsledku na dítě dopadajících (hypotéka, výpověď z práce či dovolená). A tak se výše citovaná povinnost použije zejména v soudním řízení, nejsou-li rodiče schopni se domluvit.

Kdo dítě zmanipuluje, ten vyhrál

V zájmu objektivity nutno říci, že rozumných rodičů je většina, nicméně i zde platí Paretovo pravidlo, a tak 20 % hádavých dvojic zabírá 80 % času i sil opatrovnického soudce a kouřovou clonou povyku vzbuzuje u veřejnosti klamné zdání, že těch, co se nedohodnou, je většina. Nejčastějšími soudními spory, v nichž soud zjišťuje názor dítěte, je úprava styku s otcem a střídavá péče. K obojímu se opakovaně vyjadřoval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva, oba potvrzujíce, že otec má právo na styk s dítětem i na účast na jeho výchově. Až do nedávné doby byla přání otce i přání dítěte vcelku vyvážená – a každý soud klopotně nalézal rovnováhu mezi oběma právy. Zejména proto, že u rozhádaných rodičů je běžné, že oba dítětem manipulují. Ti hloupější explicitně slovně, ti chytřejší podvědomě a neverbálně. A tak se s postupujícím sporem ze slabého dítěte stává neurotický jedinec a ze silného nezletilého pokrytec.

Korektivem je zájem dítěte

Nejtěžší úkol pak má opatrovnický soudce. Musí rozhodnout podle nejlepšího zájmu dítěte, čímž se však vždycky ohání každý rodič, ačkoliv mu mnohdy nejde o dítě, ale o výhru v bitvě. Minulý týden však Ústavní soud zveřejnil přelomový nález z 13. října letošního roku (sp. zn. III. ÚS 2462/14), podle něhož má dítě právo říci, že se nechce stýkat s tatínkem. V takovém případě nelze dítě ani matku nutit ke styku ani ke střídavé péči. V posuzované věci bylo dítěti třináct let a Ústavní soud konstatoval, že odmítá-li otce, nelze pokutami nutit matku, aby ho přiměla k uskutečnění styku. Výchovné působení rodiče na dítě by totiž nemělo překročit racionální mez. „Pokud dítě rodiče odmítá, musí soud reflektovat jeho názor a výkon rozhodnutí či pokuty se nesmějí stát nástrojem násilné změny projevů osobní vůle nezletilého. Pokud nelze dítě výchovou přesvědčit, že má jít k otci, nelze je nutit ke splnění této povinnosti všemi dostupnými prostředky.“

Logické, nemyslíte? Matky, nezletilí, ochránci práv dětí i opatrovničtí soudci nejspíš zajásají. Otcové i my ostatní máme o čem přemýšlet – třeba o tom, k čemu je rodinné právo, a že lásku dítěte nelze získat zákonem ani soudním rozhodnutím.

Lidové noviny 11. 11. 2015

Autor: Daniela Kovářová | středa 11.11.2015 10:52 | karma článku: 12.74 | přečteno: 1288x

Další články blogera

Daniela Kovářová

Sex z našich životů jednou provždy vymýtíme

Milé sestry, kolegyně, spolubojovnice, přítelkyně, vybojovaly jsme řadu bitev, jimiž jsme svět změnily k nepoznání.

7.11.2017 v 16:45 | Karma článku: 48.30 | Přečteno: 23396 | Diskuse

Daniela Kovářová

Kauza Babiš: ukázka devalvace trestního práva

Několik dní po volbách se zdá, jako by nejdůležitější nebyl volební výsledek, ale odpověď na otázku, zda Andrej Babiš a jemu blízcí byli, jsou či budou trestně stíháni.

30.10.2017 v 11:22 | Karma článku: 32.86 | Přečteno: 2160 | Diskuse

Daniela Kovářová

Mým konzervativním staromilcům

Milí přátelé, nezoufejte. Navzdory veřejnému tlaku, který kolem sebe neustále pociťujete, máte právo na vlastní cestu ke štěstí.

18.9.2017 v 10:24 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 1179 | Diskuse

Daniela Kovářová

Justiční pseudoproblémy se ženami

České soudnictví diskriminuje ženy, prohlásil před několika dny ministr spravedlnosti, když si přečetl Výroční statistickou zprávu české justice za rok 2016.

25.7.2017 v 11:21 | Karma článku: 29.85 | Přečteno: 3197 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 570 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.24 | Přečteno: 369 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 693 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 26.38 | Přečteno: 548 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 38.84 Průměrná čtenost 2534

Advokátka a spisovatelka



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.