Nejde jenom o adopce
Co je úmyslem zákonodárce
Po prvním pohledu do zákona o registrovaném partnerství, který náš parlament přijal v roce 2006, zdá se být všechno jasné: výslovně se v něm uvádí, že registrované partnerství brání osvojení dítěte. Proč to tak kdysi zákonodárce chtěl, vysvětluje důvodová zpráva, tedy příloha k zákonu, kterou se my právníci tak často před soudem oháníme, chceme-li osvětlit úmysl moudrého právotvůrce. Podle ní je důvodem nepřijatelnosti adopcí gayů ochrana tradiční rodiny, ačkoli pamětníci legislativního procesu vědí, že bez zákazu explicitně vyjádřeného v zákoně by ve prospěch registrovaných partnerů neštěkl ani jeden sněmovní (a dnes už dávno mrtvý) pes.
Pozorný čtenář Lidových novin namítne, že lidé jsou si přece všichni rovni, a tak nelze činit rozdílu mezi heterosexuály a čtyřprocentními. Na tuto připomínku musím podotknout, že poučený čtenář štěká správně, ale na špatném hrobě, a nechť spolu se mnou vyčká nálezu Ústavního soudu, ačkoli ten to nebude mít vůbec jednoduché – nějak nám totiž nabobtnal katalog lidských práv, skoro se jimi zalykáme, jedno do rozporu s druhým stavíme a každý hovoří jen o právech, zatímco po povinnostech by už dneska neštěk´ ani pes. Dnes se totiž zdá jednoduché hledat i nacházet argumenty z obou stran jednacího stolu – tedy jak zájem opuštěných dětí (který jednou hlasuje pro – to když děti léta úpí v dětských domovech, a jindy proti – jako právo dítěte vyrůstat v klasickém výchovném prostředí), tak zájem osvojitelů.
V zemi je víc zakopaných psů
Druhý pohřbený pes však leží jinde – neboť začteme-li si do textu nudných předpisů, objevíme, že samotnému gayovi nebo lesbičce žádný zákon v adopci nebrání. Naskýtá se jim tak minimálně trojí elegantní řešení, které jen velmi deformovanému právnímu puristovi bude připadat jako obcházení práva: buďto žadatel uzavře manželství s osobou opačného pohlaví (neb adopce manžely bývá nejjednodušší), nebo do registrovaného partnerství vůbec nevstoupí a o adopci požádá jako jednotlivec, anebo žije-li v registrovaném partnerství jako naši chlapci z úvodu, postačí, když absolvuje homosexuální variantu rozvodu, které zákon říká „zrušení partnerství“. Inu, Kocourkov jako vyšitý a pes nedostatečně mrtvý se ve smíchu za břicho popadá, až se z katafalku kácí. A to nemluvím o gayích a lesbičkách, kteří kvůli adopci zatají svou čtyřprocentní orientaci, ani o hraničním případu, v němž by se jeden z dvojice gayů nechal operativně změnit na ženu, čímž by pak adopci nebránila ani ona smějící se bestie. Uf, odplivne si čtenář, věda, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Jedněm děti bereme, druhé kontrolujeme a prověřujeme a třetím bráníme.
A to jsme si ještě nevzali na paškál dítě, které podle mezinárodní Úmluvy, Evropského soudu pro lidská práva a nového občanského zákoníku bude vlastnit téměř více práv, než má dospělý. Jen namátkou, a aby další pes mezitím nezemřel nudou: bez ohledu na věk má právo na informace a vlastní názor, který jsou rodiče a soud povinni zohlednit při rozhodování; nejpozději v první třídě se musí dovědět, že bylo osvojeno, kde se nachází adopční spis, kdo jsou jeho praví rodiče a jaký je jejich zdravotní a genetický potenciál.
Co s tradiční rodinou?
Tradiční rodina, kterou se zaklínáme a hradbou zákonů ji bráníme před novotami, restrukturalizací a modernizací, vypadá jako pes, který má na kahánku a o kterého nikdo příliš nestojí. Je otázkou, zda za nezájem může doba, emancipace, sobectví, ekonomická samostatnost nebo blahobyt. Připusťme také, že jí to přemírou legislativy příliš nezjednodušujeme. Manželství je dnes svázáno tak silnými povinnostmi a rozvod má tolik negativních konotací, až je s podivem, že si vůbec někdo cestu proklestí až k oltáři. Tím spíš lze předpokládat, že adopce homosexuálů na tom trendu nic nezmění ani nezachrání.
Psáno pro Lidové noviny
Daniela Kovářová
Nechcete děti? Běžte do háje.
Tak prý stále více mladých neplánuje plodit děti. Prý kvůli nedostatku bytů (zde a zde) a aby zachránili planetu (zde). Větší nesmysl jsem už dlouho neslyšela.
Daniela Kovářová
Kdo hájí zájmy dětí
Zájem dítěte je nejvyšší metou, kterou si jako zaklínadlo opakují rodiče, rodinní advokáti, opatrovníci i opatrovničtí soudci při každém rozhodování o dětech.
Daniela Kovářová
Mají se ovládat i ženy?
Ze všech stran slyšíme hlučné kritiky a poukazování na údajně nebezpečné chování, kterého se dopouštějí ti děsiví muži: pískají na ženy, nevhodně je okukují, neslušně jim nadbíhají.
Daniela Kovářová
Anticikanismus jako nová politická korektnost
Národy mluví různými jazyky. Pro leckoho je to možná novinka, ale platí to už od dob Babylónské věže. A různé jazyky překvapivě používají pro různé významy různá slova.
Daniela Kovářová
Vše škodlivé pro naše děti
Alkohol, heroin, tabák, kokain, HHC a mnohé další nezdravosti před dětmi zamykáme a trestáme každého dospělého, který je prodává nebo dává dětem.
Daniela Kovářová
Pitomé úvahy nejsou trestným činem
Lidé mají různé nápady, jimiž se pokoušejí vylepšit svět. Některé se ujmou a Parlament je schválí (třeba snížení věkové hranice pro získání jednoho typu zbrojního oprávnění z 21 na 18 let, což právě tuto středu schválil náš Senát)
Daniela Kovářová
Lockdowny a restrikce skončily – zapomeňte
Pandemickou smlouvu sice ještě nikdo neviděl, ale už nyní se Rada EU chlubí, jak by ta chystaná konvence mohla posílit odolnost lidstva vůči budoucím pandemiím (zde).
Daniela Kovářová
Český právní řád a unijní právo
Následující text je pohledem senátorky, která se setkává s právem Evropské unie a s novými legislativními návrhy v každodenním provozu. Bohužel. Implementace jsou totiž skoro nejdůležitější součástí agendy zákonodárců.
Daniela Kovářová
Děti patchworkových rodičů a jejich traumata
Každé druhé manželství se rozvádí, dvě ze tří nesezdaných partnerství se rozpadnou. Dvě třetiny rodičů dnes žijí s jiným partnerem, a vychovávají tak patchworkové děti.
Daniela Kovářová
Jak dál po Istanbulu, aneb „demokracie je jen tehdy, když vyhrajeme my“
Minulý týden český Senát nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Podle všech ústavních a parlamentních zvyklostí je tím proces ratifikace ukončen a pozice České republiky k této mezinárodní konvenci je odmítavá.
Daniela Kovářová
Kdo tady dezinformuje? Česká televize!
Česká televize miluje „dezinformace“ a „dezinformátory“ a nevynechá žádnou příležitost, aby je (velmi selektivně) pranýřovala. A přitom nedávno sama vyrobila skutečnou lež jako věž a divákům sdělila velkou nehoráznost.
Daniela Kovářová
Já soudce lynčovat nebudu
Možná i vy kroutíte hlavou nad posledními dvěma medializovanými kriminálními kauzami a říkáte si, že je třeba honem něco rázného udělat. Že taková neštěstí a lidské tragédie nelze jen tak přejít.
Daniela Kovářová
Proč jsem nepodpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy
Včera jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (dále IÚ). Důvody jsem posledních 10 let vysvětlovala ve všech debatách, v mnoha článcích a analýzách a při všech možných příležitostech.
Daniela Kovářová
Když má populace špatné názory
Polovina české populace má názory jako z minulého století, rozčílila se tuhle exministryně Michaela Marksová, která dřív byla sociální demokratkou a dnes je zastánkyní „rovných příležitostí“.
Daniela Kovářová
Jak funguje digitální realita
Český občan chodí normálně do práce, za kterou pobírá plat. Má ale také živnostenský list a čas od času cosi vyfakturuje.
Daniela Kovářová
Proč nechci euro? Přesvědčte mě!
U soudu platí, že kdo požaduje změnu stávající situace, musí unést důkazní břemeno a prokázat, že změna bude pro všechny strany příznivější.
Daniela Kovářová
Jak se oceňují dobrá manželství
Během loňského roku jsem navštívila 12 úžasných párů a prožila s nimi báječné chvíle plné moudrosti a poctivé zkušenosti.
Daniela Kovářová
Nejsme jako … my
Tyhle neochvějné „morální majáky“ žijí mezi námi a pyšní se svou názorovou integritou natolik, že si osobují právo morálně odsuzovat jiné, povyšovat se na ně, nálepkovat je či krutě urážet na všech těch socialistických sítích.
Daniela Kovářová
Konec roku, konec vztahu?
Kolikrát jsem to za svou praxi slyšela. Kolikrát jsem měla rameno mokré od toho, jak se mi kamarádky a klientky svěřovaly. A tak vím, že právě v prosinci je těch smutných zpovědí, stesků a nářků nejvíce.
Daniela Kovářová
Jak netrápit a netrápit se
Tuhle glosu píšu den před Štědrým dnem a dva dny po českém „jedenáctém září“. Veřejnost se rozdělila na ty, co se připravují na zrození Ježíška, chystají salát, balí dárky a těší se na své nejbližší, a na ty druhé.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 189
- Celková karma 31,58
- Průměrná čtenost 2315x