Děkuji.

Jenom technická poznámka k výroku: "domácí násilí zažila v životě každá druhá žena, z čehož se podává, že půlka mužů jsou domácí násilníci". Pokud průměrná žena měla vztah dejme tomu se 4 muži a násilí zažila každá druhá, tak násilníků není polovina, ale maximálně tak pětina (nechce se mi to počítat přesně)

Podle mé bývalé kolegyně snad byla postava manželky v Teorii tygra napsaná. Vždycky všechno myslela dobře a pro ostatní chtěla jen to nejlepší.

Bylo to v 70. letech minulého století. Černá kronika přinesla zprávu, že v jedné vesnnici u Ostravy přišel muž z hospody, vzal sekeru a zabil manželku a tchyni. Bulvár tenkrát nevycházel a černé kroniky v ostatním tisku byly velmi stručné. Po několika měsících byl případ přidělen manželce mého kolegy, která byla v Ostravě soudkyní. Proto jsem byl informován podrobněji. Prokurátor navrhoval trest smrti: Bral to jako plánovanou vraždu, manžel při odchodu z hospody řekl: "Teď jdu a obě zabiju!" Všem se to zdálo jasné. Jak se však soudkyně začetla do spisu, zjistila, že obžalovaný často doma slýchal: "Jsi nemehlo a budižkničemu!" i horší věci a to od obou žen současně. Únikem mu byla hospoda, kde ho chlapi brali jako rovnocenného partnera, ačkoliv věděli, jak na tom doma je. V osudný den mu někdo, když odcházel z hospody řekl: "Doma to zase schytáš." A on furiantsky řekl, že je zabije. Chlapi se usmáli a řekli si, že zítra nejspíš přijde s monoklem. Dopadlo to jinak. Soudkyně mu dala myslím 15 let, prikurátor se odvolal a žádal tres smrti, soudkyně však svůj výrok uhájila.

A co je potom tedy vlastne nasili? Druh spoluprace? Spoluvina? Je tedy vubec mozne, aby se nasilne choval pouze jeden clovek vuci druhemu? A existuje tedy nejake nasili, kdyz druhemu je cineno to, s cim souhlasi? Opravdu zasadnim zpusobem redefinujete pojem nasili, mela byste tedy vysvetlit z toho plynouci konsekvence.

https://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/

Stále naprostý mimoň, jako obvykle...

Jak je to marné a zbytečné dalekosáhle rozpatlávat známý fakt, že na život není recept. Schopnost samostatné nezávislé existence v džungli lží a pokrytectví, která odjakživa panuje v lidských smečkách, je obtížná ekvilibristika na všech stranách. O sviňáckosti a vyčůranosti obou pohlaví v rozvodových sporech můžou soudci a advokáti spisovat romány. S oblibou to však za ně obstarává od pradávného dávna umělecká tvorba všech druhů od Shakespeara až po televizní seriály o výměnách manželek. Schopnost se rozhodnout, poučit se ze svých chyb a omylů a nelitovat svých špatných rozhodnutí je cesta klikatá a trnitá.

Máte pravdu v tom, že určitý typ žen (mužů) si pokaždé vybírá povahově podobné partnery. Zpravidla je pak z toho několik nepovedených manželství.

Přesně. Žádný hrdina to nebyl. A když už chtěl ze svazku utéct, nemusel to dělat tak krkolomně (nechat se zavřít do blázince a rezignovat na výkon svého povolání). Stačilo si pořídit boční garsonku a dál v klidu provozovat svoji ordinaci.