Děkuji, naprostý souhlas s autorkou.

Tvrzení, že matka neměla otce opouštět, je hodně knížecí rada. Normální matka neopouští normálního otce svých dětí, pokud je s ním aspoň trochu domluva. Takže soud by měl spíš poradit tatínkovi, že se měl předtím víc snažit, aby ho žena neopouštěla, a ne teď prudit. Patrně měla důvod. A jinak každý druhý víkend a každá středa odpoledne mi přijde akorát, pokud otec opravdu stojí o to mít hezký vztah s dětmi, a ne se pomstít matce, pokud chce nechat dětem klid na normální život. Existuje telefon a internet, takže popovídat si s dcerami může denně, takže otázka zní o co mu vlastně jde?

Smekám před nálezem ústavního soudu. Konečně vyjádřil jasný názor, který budou muset soudy nižší instance respektovat.

Samozřejmě nic není černobílé a soud musí každý případ posuzovat individuálně na základě předložených důkazů a nálezů, ale zatím to u nás ve většině případů jde jak přes kopírák. Matka má nemusí dokazovat nic , na otce je automaticky svalována pouze odpovědnost a jako by neměl žádná práva. Otec ve vetšině případů musí dokazovat, že je schopen, že může, že dokáže...

Pro hnidopichy nemluvím o všech případech, pouze o prokazatelné většině.

Takže vítám tento názor ÚS a doufám,že se situace pro děti zlepší.

Ano je to náročné pro všechny, ale děti mají právo na oba rodiče mají právo na mužský vzor, který jim dal život a až teprve potom na náhradu v podobě nového partnera maminky a obráceně :)

Hezké vánoční svátky všem

To že se lidé (dospělí) hádají je bohužel celkem normální a je na soudu aby k tomu řekl své.

Co mě ale zaráží je že soudci svévolně a beztrestně porušují svými rozsudky zákony a i když na to později poukáže ústavní soud, nic se jim nestane.

Mělo by být automatické, že soudce jehož rozsudek byl opraven ústavním soudem, bude potrestán nebo při opakování rovnou odvolán.

Je snadné odsoudit matku, že se odstěhovala. Nic není černobílé a je na soudech, aby našel pravdu. Je spousta žen, které bývalé partnery osočují z věcí, které nejsou pravdivé a je spousta "otců", kteří si myslí, že předáním kapky své DNA mají právo na všechno, včetně duševního zdraví svého dítěte. Jediná rada, kterou všude slýchám už několik let je - musíte se domluvit. Mohl by mi, prosím, konečně někdo poradit, jak se domluvit s člověkem, který se domluvit nechce?

Velmi děkuji za přístup Ústavního soudu i Vám, paní Kolářová, za Váš příspěvek včetně titulku..Kéž by všichni rodiče dokázali jednat ve prospěch jejich dítěte i v situaci, kdy zjistili, že už spolu přes veškerou snahu nedokáží žít

Patřím mezi 4,2% mužů, kterým soud svěřil děti do výhradní péče.

Projít si peklem presumpce viny (jste muž- tak si vymýšlíte, nemyslíte to vážně, nemůžete mít tzv."mateřský cit", jenom se chcete pomstít atd.) trvalo 8 let. Nepočítám 3 trestní oznámení a 174 exekucí (sic) ze strany matky, ale postoj OSPODu, SVP a soudů. Zcela automaticky jste úřady pokládán (100% žen) za viníka vzniklé situace. Je to takové MeeToo české justice

Je tristní, že se z rozhodování o osudu dětí rozvedených rodičů vytratila lidskost a empatie. Rodičů i úředníků.

Zase už těm chlapům leze do pozadí.

Ano je to trapne, chce pravo a ne nadrzovat pipinam. Hamba ji!