Velmi dobrá a střízlivě napsaná úvaha.

PS. Docela věřím slovům člověka, který je dost obeznámen s důvody osobnostní devastace té krásné holky a vynikající sportovkyně, že jejím původcem je její manžel.

Problémem je, ze ty děti nemají volbu se rozhodnout. A často by raději by možná melo klidný život bez tech stresu. Světlo, které svítí dvakrát tak silně, svítí polovinu času. A Gábina svítila hodně jasně...

Díky za střízlivost

z pozoruhodného zjištění, že se ženy od mužů liší nejenom anatomicky, bych fakt nevyvozoval, že muži nemůžou trénovat ženy.. Dokonce si myslím, že ženy si mezi sebou umějí rozpoutat peklo, které se nedá srovnat s nějakou tou relativně "přímočarou" urážkou před zrcadlem...

GK udělala velkou chybu že neřekla hned na rovinu že už končí. Místo toho jen vymýšlela jak se už do reprezentace nevracet, dnes, zítra a pozítří. Já jen čekala kdy napíše že byla od tří let sexuálně obtěžována. Měla hned říc jsem unavená a chci se posunout v mém životě zase jiným směrem. U ní je opravdu trefné, mlčeti = zlatu. Knížku jsem si koupila ale dočetla sotva do poloviny. Název knihy bych opravila, Trampolína a já, to by sedělo líp.

Ke knížce jsem se neplánovaně dostal, té holce vůbec nezávidím její psychiku a její způsob uvažování. Skoro je mi jí líto. Uzlíček emocí, neustále si protiřečí a celý dosavadní život neví, co vlastně chce.

Nedočetl jsem, unavilo mě, že je to stále totéž bez náznaku změny a posunu k lepšímu - přeskakování mezi dvěma polohami.

Poloha 1: "Já jsem vyváděla ..., chovala jsem se jako kráva, vůbec nechápu, že se mnou mohlo mít moje okolí tolik trpělivosti, chápalo mě a podporovalo. Já bych jako matka, učitelka, trenérka u svých svěřenců tohle vůbec nesnesla. Vděčím jim za mnohé."

Poloha 2: "Já jsem jiná, okolí mě nechápe. Smůla."

A zase poloha 1 "... to je neuvěřitelné, jak to moje okolí mohlo snést ...", a poloha 2 a pořád dokola.

Dobré. Možná by stálo za to promyslet ještě jasněji ten závěr. Jde patrně o to, že špičkové výkony ve vědě, umění, sportu jsou velmi často doprovázeny určitou formou sebezničení. Minimálně zničením "normálního lidského žití". Když si to některý z aktérů uvědomí a začne brzdit, vnímá to okolí jako jakési selhání. Chucpe! Je to přece jejich život.

No, základním ponaučením by mělo být ..průběžně se starat o vlastní psychohygienu..

Sice jsem tu knihu nečetl a nepochybuji o její upřímnosti ... ale slovo "upřímnost" bych nikterak neglorifikoval.. Vylít na někoho z čista jasna, tj.bez varování kýbl svých subjektivních pocitů, dlouhodobě zadržovaných emocí, dojmů, domněnek, domnělých křivd, stesků apod... mi nepřipadá zrovna jako něco báječného... a něco, po čem bysme v našem vlastním okolí toužili.

Věci je mají řešit průběžně ..a ne, že na nás někdo z ničeho nic vyklopí, jak ho celé roky iritujeme tím, jak nechutně mlaskáme, trapně se smějeme, jaké máme nemožné návyky, chování, zájmy atd...atd..

Nevím, jestli by nějaká žena ocenila moji "upřímnost" kdybych jí, aniž by mě o to žádala nebo o to stála, do očí upřímně a natvrdo okomentoval její nedokonalý vzhled.. Nejspíš by mě zažalovala..

Zažil jsem v životě a na pracovišti několik takových výbuchů "upřímnosti" .. a popravdě, není o co stát..

Knihu jsem zakoupil a se sebezapřením přečetl, uspořádal bych jí trochu jiným způsobem, na druhou stranu jsem nenalezl zase až tak mnoho odlišností od jiných lidiček, není jiná, je jedna z mnoha ale jedna z mála,která uspěla a za to jí patří dík

Uspěla,jenže úspěch byl zastíněn poněkud hlučnou prezentací jinak průměrné knihy,zbytečně rázným bouchnutím nejen biatlonovými dveřmi a kopáním do lidí kolem sebe.

A proč průměrné knihy? Protože o bulímií a anorexií dnes píše a mluví nejedna známá i méně herečka či modelka ve snaze upoutat pozornost a tuto snahu obvykle skryje za úmysl varovat praštěné puberťačky před bulmií,anorexií a bla,bla bla. A když tato snaha vyjde na zmar dotyčná si přestane holit nohy doufajíce,že si toho všimne bulvár a společenské rubriky.

...ta paní nás určitě s něčím ještě překvapí....