Je těžké říct, kde leží hranice mezi kverulantem a obráncem práv. Kde leží hranice nepodstatné a podstatné?

V současné době je zákon téměř i jak "pustit ducha". Od matematika jsem slyšel, že v jakékoliv sadě pravidel/zákonů, pokud je alespon jedno sporné pravidlo, lze dokázat cokoliv. Co teprve v zákonech, kde ač neprávník nacházím větší či menší chyby každý den.

Částečně dle definice v článku jsem kverulant a hrdě se k tomu hlásím. Kvůli pro mě nepodstatným částkám ve svých volných časech, dle nálady a času, bráním svá práva, i když vlastně tak bráním i cizí práva. Učím se kverulantství, vyučuju banky, instituce, nově se poprvé bráním i vůči státu, sociálce.

Místo osobních návštěv používám datovou schránku, mocný to nástroj v rukách poučeného. Bez něj bych totiž vždy několik dní strávil po úřadech jen kvůli plnění různých právních povinností.

Je mi líto obce, která to vzdala. Je mi líto všech nevinných obětí. Ale osobně za negativní považuji různé byrokracie, právní povinnosti a osobně začínám víc a víc přemýšlet zvýšit level svého kverulantství. Místo obrany jít do protiútoku proti byrokracii a zákonům. Vynalézavý jsem na to dost. Jen ten čas nemám.

Protože je stále dost věcí, které nechávám být. Vynucený zápis ČNB z jednání sama se sebou. Zákon, který je nad závětí, přikazující odkázat nezletilému aspoň 75% majetku místo matce toho dítěte, která by s ním do zletilosti mohla svobodně nakládat. Různé povinnosti nahlásit nejlépe do pár dnů (poplatky za odpad, cizince). Banky, které mají v podmínkách povinost nahlásit změnu bydliště pod hrozbou ukrutných muk (i zesplatnění hypotéky), ale odmítají OP bez růžku s lístkem. Naštěstí mám ženu, která toto kverulantsví bere jako formu aktivního odpočinku. Když už každý měsíc musí něco (spíše častěji) hlásit, často kvůli nelogicky nedomyšleným zákonům, tak aspoň využívá téměř ta samá ustanovení proti úřadům a často se ještě baví odpověďmi na jejich (občas nesmyslné) odpovědi. Jsem kverulant a jsem na to hrdý.

Za bývalého režimu, když se prokázalo, že někdo činí 20 a více podání na úřady měsíčně, byl rychle omezen ve způsobilosti k právním úkonům pro diagnosu paranoia querulans. V praxi to pak znamenalo, že se písemnosti zaslané těmito lidmi ukládaly bez další reakce.

Po revoluci ale to soudy přestaly dělat a naopak se vyrojila spousta napravovačů křiv, kteří v tom viděli politický útlak a umlčování disidentů a začali vymýšlet nové procesní úpravy, které dávají těmto psychicky nemocným lidem další a další zbraně pro jejich věčný svatý boj s úřadem.

A tak dnes má každý úřad nejméně jednoho "svého" kverulanta, pro vyřizování jehož podání je nutno zaměstnat o jednoho nebo dva úředníky více a který na odpovědích stojí stát několikanásobně více, než co dostává na důchodu či sociálních dávkách.

Moc hezké počtení. Karma. Když se tak zamýšlím, tak na tomto blogu by se určitě pár kverulantů našlo. Jen hledat nebo si vzpomenout, ale kopie různých podání a žalob se zde vyskytují poměrně často.