Střídavá péče únavně ulpívavá
Podobna ročním obdobím se vrací co hlučný příbuzný, o němž jsme doufali, že nás už nenavštíví. A tak se v prvních srpnových dnech na přední příčky zájmu vyšvihl Ústavní soud se dvěma nálezy ke střídavé péči. Nic proti Ústavnímu soudu – během posledních let se z něj minimálně v otázkách rodiny line hlas zdravého rozumu. Je jen smutné, že to musí být on, kdo z Brna po republice kultivovaným a právně vytříbeným stylem šíří ponaučení, jež by se měla vtloukat do hlav potrhlým rodičům v okamžiku prvního pohlavního styku bez ohledu na tloušťku jejich lbi. Poslyšte aspoň zkráceně podstaty oněch kauz: v jednom případu matička žádá změnit střídavou péči na jen víkendový styk dcerunky s otcem, ve druhém případě naopak tatíček trvá na střídavé péči, ačkoliv bydlí 300 kilometrů od matinky. Jen si to, milí čtenáři, zkuste představit u sebe: dva týdny pracujete v pražské kanceláři a pak se na další dva týdny přestěhujete do Strakonic. Rychle doháníte zameškanou práci, studujete pokyny nadřízených, které vám za těch pražských čtrnáct dní utekly, a zkoušíte navázat zpřetrhané vztahy se spolupracovníky. Nechápete, proč má kolega zlomenou nohu, či proč spolu jiné dvě kolegyně nehovoří. Sotva navážete ztracenou nit, uplynou dva týdny a vy se stěhujete zpět na první pracoviště, kde se snažíte dohnat výpadek, a stres se opakuje nanovo. A teď uvažte, že je vám sedm či osm let, máte dvě skříně s oblečením, dva stoly s potřebami do škol, plyšáky stovky kilometrů od sebe a jenom jednu duševní rovnováhu a jediné nevratné a neopravitelné dětství.
K čemu je hádavým rodičům rodinné právo
Ještě že máme rodinné právo, říkáte si, opatrovnické soudy a rozsudky, které lze násilím vykonat, a nade vším ční onen moudrý a slitovný Ústavní soud. Ve skutečnosti je opak realitou. Je totiž třeba rodičům nalít čistého vína a zřetelně říct: žádné precizní české či mezinárodní právo, žádný brněnský či kdovíjaký soud, zástupy znalců či sekretariáty haněných opatrovnic a žádný pracně vysouzený rozsudek nikomu dobré vztahy v rodině, klidné dítě a spokojené výchovné prostředí nezaručí. Očekávat od státu či práva zázrak a zlepšení komunikace je naivní, protože soud je synonymem pro zuřivý boj. Naopak normální by mělo být (a uklidním vás – ono taky je), že členové rodiny se spolu nesoudí. To, co má význam jen jako dobrovolné plnění, se nedá uplatit, nařídit, přiznat soudním rozhodnutím, a tím spíš ani vykonat. Ústavní soud to říká něžně a ohleduplně, já se však politickou korektností spoutat nenechám: jedinou cestou je dohoda rodičů, a kdo se s druhým dohodnout neumí, ten si právo na dítě ani nezaslouží. Hádáte se? Pak je to jenom vaše chyba, a ke změně budete muset přispět hlavně vy. Kdysi jste přece toho druhého milovali. A slušný rozchod by se měl vyučovat ve školách, tesat do kamene a hlásat na nárožích.
Několik rad pro ty rozhádané
Neříkám, že je to jednoduché, ale ti, kdo ještě nemají rudo před očima a jsou schopni přijmout radu či doporučení, by si mohli namísto neefektivních, zdlouhavých a drahých soudních řízení vzít k srdci několik praxí vyzkoušených doporučení. Existuje přece řada jiných vyjednávacích strategií, například svádění, dar, směna, vtip a koneckonců i ústup nebo kapitulace. Zkuste je využít namísto odvolání. Mamince, která nechce střídavou péči, radím: jen mu děťátko na dva týdny dejte, aspoň budete mít klid na kosmetiku a kamarádky, a věřte, že za tu dobu otec poskytne děťátku víc, než by vám zaplatil na výživném. Tatínkovi, který se nechce střídavé péče vzdát, pak říkám: přistěhujte se co nejblíže, aby se péče vůbec dala realizovat. Buďte velkorysí a dítě do svých rozepřít netahejte – děti jsou malí pokrytci, jež kvůli klidu řeknou před maminkou, co chce slyšet, a tatínkovi potvrzují, co by zase rád slyšel on. To nejhorší, co totiž mohou rodiče dítěti udělat, je nutit je, aby si jednoho z nich samo vybralo. Pamatujete na dilema Sophiiny volby? Zářný příklad realizace nejlepšího zájmu dítěte, jímž se každý rozhádaný rodič před soudem pravidelně ohání. Poslední radu jsem si nechala až nakonec: selže-li všechno vyjednávání, moudrý muž či tolerantní žena mávne rukou a s hrdostí sobě vlastní připustí, že boj sám je pod jeho či její úroveň. V životě přece nelze mít všechno, co by si člověk přál. Někdy je třeba nechat boje a jít dál. Ale tolerantních mužů a moudrých žen nikdy není na světě mnoho, a tak Ústavní soud má o čem soudit, advokáti koho zastupovat, noviny co tisknout a já budu jistě mít i příští rok o čem psát.
Psáno pro Lidové noviny
Daniela Kovářová
Nechcete děti? Běžte do háje.
Tak prý stále více mladých neplánuje plodit děti. Prý kvůli nedostatku bytů (zde a zde) a aby zachránili planetu (zde). Větší nesmysl jsem už dlouho neslyšela.
Daniela Kovářová
Kdo hájí zájmy dětí
Zájem dítěte je nejvyšší metou, kterou si jako zaklínadlo opakují rodiče, rodinní advokáti, opatrovníci i opatrovničtí soudci při každém rozhodování o dětech.
Daniela Kovářová
Mají se ovládat i ženy?
Ze všech stran slyšíme hlučné kritiky a poukazování na údajně nebezpečné chování, kterého se dopouštějí ti děsiví muži: pískají na ženy, nevhodně je okukují, neslušně jim nadbíhají.
Daniela Kovářová
Anticikanismus jako nová politická korektnost
Národy mluví různými jazyky. Pro leckoho je to možná novinka, ale platí to už od dob Babylónské věže. A různé jazyky překvapivě používají pro různé významy různá slova.
Daniela Kovářová
Vše škodlivé pro naše děti
Alkohol, heroin, tabák, kokain, HHC a mnohé další nezdravosti před dětmi zamykáme a trestáme každého dospělého, který je prodává nebo dává dětem.
Daniela Kovářová
Pitomé úvahy nejsou trestným činem
Lidé mají různé nápady, jimiž se pokoušejí vylepšit svět. Některé se ujmou a Parlament je schválí (třeba snížení věkové hranice pro získání jednoho typu zbrojního oprávnění z 21 na 18 let, což právě tuto středu schválil náš Senát)
Daniela Kovářová
Lockdowny a restrikce skončily – zapomeňte
Pandemickou smlouvu sice ještě nikdo neviděl, ale už nyní se Rada EU chlubí, jak by ta chystaná konvence mohla posílit odolnost lidstva vůči budoucím pandemiím (zde).
Daniela Kovářová
Český právní řád a unijní právo
Následující text je pohledem senátorky, která se setkává s právem Evropské unie a s novými legislativními návrhy v každodenním provozu. Bohužel. Implementace jsou totiž skoro nejdůležitější součástí agendy zákonodárců.
Daniela Kovářová
Děti patchworkových rodičů a jejich traumata
Každé druhé manželství se rozvádí, dvě ze tří nesezdaných partnerství se rozpadnou. Dvě třetiny rodičů dnes žijí s jiným partnerem, a vychovávají tak patchworkové děti.
Daniela Kovářová
Jak dál po Istanbulu, aneb „demokracie je jen tehdy, když vyhrajeme my“
Minulý týden český Senát nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Podle všech ústavních a parlamentních zvyklostí je tím proces ratifikace ukončen a pozice České republiky k této mezinárodní konvenci je odmítavá.
Daniela Kovářová
Kdo tady dezinformuje? Česká televize!
Česká televize miluje „dezinformace“ a „dezinformátory“ a nevynechá žádnou příležitost, aby je (velmi selektivně) pranýřovala. A přitom nedávno sama vyrobila skutečnou lež jako věž a divákům sdělila velkou nehoráznost.
Daniela Kovářová
Já soudce lynčovat nebudu
Možná i vy kroutíte hlavou nad posledními dvěma medializovanými kriminálními kauzami a říkáte si, že je třeba honem něco rázného udělat. Že taková neštěstí a lidské tragédie nelze jen tak přejít.
Daniela Kovářová
Proč jsem nepodpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy
Včera jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (dále IÚ). Důvody jsem posledních 10 let vysvětlovala ve všech debatách, v mnoha článcích a analýzách a při všech možných příležitostech.
Daniela Kovářová
Když má populace špatné názory
Polovina české populace má názory jako z minulého století, rozčílila se tuhle exministryně Michaela Marksová, která dřív byla sociální demokratkou a dnes je zastánkyní „rovných příležitostí“.
Daniela Kovářová
Jak funguje digitální realita
Český občan chodí normálně do práce, za kterou pobírá plat. Má ale také živnostenský list a čas od času cosi vyfakturuje.
Daniela Kovářová
Proč nechci euro? Přesvědčte mě!
U soudu platí, že kdo požaduje změnu stávající situace, musí unést důkazní břemeno a prokázat, že změna bude pro všechny strany příznivější.
Daniela Kovářová
Jak se oceňují dobrá manželství
Během loňského roku jsem navštívila 12 úžasných párů a prožila s nimi báječné chvíle plné moudrosti a poctivé zkušenosti.
Daniela Kovářová
Nejsme jako … my
Tyhle neochvějné „morální majáky“ žijí mezi námi a pyšní se svou názorovou integritou natolik, že si osobují právo morálně odsuzovat jiné, povyšovat se na ně, nálepkovat je či krutě urážet na všech těch socialistických sítích.
Daniela Kovářová
Konec roku, konec vztahu?
Kolikrát jsem to za svou praxi slyšela. Kolikrát jsem měla rameno mokré od toho, jak se mi kamarádky a klientky svěřovaly. A tak vím, že právě v prosinci je těch smutných zpovědí, stesků a nářků nejvíce.
Daniela Kovářová
Jak netrápit a netrápit se
Tuhle glosu píšu den před Štědrým dnem a dva dny po českém „jedenáctém září“. Veřejnost se rozdělila na ty, co se připravují na zrození Ježíška, chystají salát, balí dárky a těší se na své nejbližší, a na ty druhé.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 189
- Celková karma 31,59
- Průměrná čtenost 2315x