Prezidentské hry
Svět je plný různých hlav státu v odlišných právních systémech, s nesrovnatelnými kompetencemi, historií a vlivy na veřejné dění i životy svých občanů. Některé hlavy státu jsou v krizi svému lidu blíž, jiné se před ním ukrývají. Jedni jsou každodenně na televizních obrazovkách, jiní jsou akční na sociálních sítích a další rozlévají polévku bezdomovcům. Bez ohledu na charakter, schopnosti, vzhled, inteligenci či osobní sympatie, jež ve svém lidu jeho představitel vyvolává, je každá hlava země institucí s obrovskou autoritou a její kroky i slova vždycky mají dopad a vliv.
Od svých spoluobčanů občas slýchám, že pravomoci českého prezidenta jsou omezené a navíc nevyjasněné, když se o nich píší diplomové práce a musí je vysvětlovat Ústavní soud. Tak si pojďme vzít k ruce Ústavu a v jejím obecném rámci zkusme vyjmenovat, jak by se prezident mohl zachovat. Konat by mohl trojím způsobem: rozhodnutím v rámci svých pravomocí, hrozbou budoucího rozhodnutí a společenským vlivem.
Předně je v jeho pravomoci odvolat premiéra i celou vládu - třeba proto, že nezvládá současnou situaci, porušuje ústavní slib, neumí komunikovat a každá další šance na slibovaný reparát dopadne nakonec hůř než předchozí pokus. Dále má prezident pravomoc svolat jednání Poslanecké sněmovny, stejně jako má právo ji rozpustit, například proto, že rezignovala na své postavení a úlohy, ztratila důvěru, přestala kontrolovat vládu, předala jí své pravomoci, a porušila tak rovnováhu mocenských sil. Taky může na Hrad povolat všechny šéfy politických stran, premiéra a zástupce hejtmanů a moderovat jejich diskusi tak, aby za zavřenými dveřmi pomohl dosáhnout shody. Jako kdyby dnes nestačila všudypřítomnosti virů, polarizace země, bezvýchodnost situace, pomalé očkování a osobní bankrot třetiny obyvatel. Ústavní krize odůvodněná životy lidí si přece nahlas říká o pokusy o smír ze všech stran.
Na Miloše Zemana zajisté můžete mít rozdílné názory, ale buďte si, milí čtenáři, naprosto jisti, že jeho pozvání k jednání (anebo na kobereček) by neodmítla žádná z povolaných stran. Takovou autoritu dává svému nositeli jen prezidentský úřad. Jeho výsadou je být arbitrem sporů mezi vládou a Sněmovnou. Kdo jiný než on by to měl zkusit?
Ústava přináší ještě jedno důležité konstatování: prezident je představitelem výkonné moci, tedy stejné „zájmové skupiny“, jakou jsou rozhádaní ministři, vláda, premiér a další ústřední státní instituce. Pokud velká část právnické a politické veřejnosti kritizuje narušení rovnováhy moci (dávného triumvirátu zákonodárná, výkonné a soudní), pak by prezident měl hlasitě říct, na které straně stojí. Docela jiné velké politikum je pak odpověď na otázku, proč Miloš Zeman žádnou z možností nevyužil. Nekomunikovat nelze – říká teorie komunikace. Tedy i nulová aktivita Hradu je signálem pro pozorovatele. Nezájem o komunikaci může naznačovat docela jinou hru – třeba že současný vývoj schvaluje, že mu vyhovuje nebo že nechá vládu se definitivně historicky znemožnit. A vůbec – nepatří prezident mezi ústavního činitele, a tedy jednoho z garantů práv svých občanů?
Signály z Hradu
Prezident zastupuje stát navenek, proto by mohl zásadně ovlivnit naše vztahy s okolními zeměmi. Také však může české politiky varovat – například hrozbou svého veta vůči pandemickému zákonu. V tomto ohledu by se mu nikdo nemohl divit – pod praporem boje za lidské životy a v zájmu jejich dobra totiž návrh odebírá Parlamentu letitá ústavní oprávnění a svěřuje je vládě, čímž přechyluje rovnováhu moci ve prospěch exekutivy. Můžete namítnout, že je úkolem zákonodárců, aby s nasazením sil bránili dělbu moci a vlastní teritoria. A pokud složí zbraně a odevzdají je do rukou vlády, nezaslouží si účast na rozhodování a na řízení země. Pak si položme odvěkou otázku – qui bono. A následně můžeme hledat odpovědi, i když – až je budeme mít, bude pozdě.
Shrnuto a podtrženo – prezident má obrovský formální i neformální vliv. Nad rámec Ústavy skoro neomezený, tedy tak velký kus koláče, jaký si ukrojí, a skoro tak velký, o jaký stojí. Mohl by, a nejspíš by v těchto nelehkých dnech i měl, předstoupit – vlastně ne, předstupovat před svůj národ s prohlášením, které by veřejnost uklidnilo a uklidňovalo. Se slovy, jež by ukázala, že řešení vždycky existuje a že by občané této země neměli propadat strachu a beznaději. Naše země má za sebou bohatou historii, v níž nechybí ani války, morové rány, pogromy na skupiny obyvatel, chudoba, hlad či vliv cizích mocností, lži, nespravedlnosti a manipulace. Tím spíš by měl prezident svůj lid uklidňovat, třeba i odkazem na křesťanskou víru, osobní zkoušku, pomoc jiným, odvahu a odhodlanost.
Vrchní velitel ozbrojených sil se přece nesmí zaleknout – války, útoku, slabosti ani koronaviru. Ne náhodou je nejvyšším ocenění to za hrdinství, za chrabrost a za statečnost. Hlava státu je z principu statečná, i když se možná v hloubi duše bojí. Pak je třeba strach překonat a konat. Což každý den činí všichni občané této krásné země.
Psáno pro MFDnes
Daniela Kovářová
Nechcete děti? Běžte do háje.
Tak prý stále více mladých neplánuje plodit děti. Prý kvůli nedostatku bytů (zde a zde) a aby zachránili planetu (zde). Větší nesmysl jsem už dlouho neslyšela.
Daniela Kovářová
Kdo hájí zájmy dětí
Zájem dítěte je nejvyšší metou, kterou si jako zaklínadlo opakují rodiče, rodinní advokáti, opatrovníci i opatrovničtí soudci při každém rozhodování o dětech.
Daniela Kovářová
Mají se ovládat i ženy?
Ze všech stran slyšíme hlučné kritiky a poukazování na údajně nebezpečné chování, kterého se dopouštějí ti děsiví muži: pískají na ženy, nevhodně je okukují, neslušně jim nadbíhají.
Daniela Kovářová
Anticikanismus jako nová politická korektnost
Národy mluví různými jazyky. Pro leckoho je to možná novinka, ale platí to už od dob Babylónské věže. A různé jazyky překvapivě používají pro různé významy různá slova.
Daniela Kovářová
Vše škodlivé pro naše děti
Alkohol, heroin, tabák, kokain, HHC a mnohé další nezdravosti před dětmi zamykáme a trestáme každého dospělého, který je prodává nebo dává dětem.
Daniela Kovářová
Pitomé úvahy nejsou trestným činem
Lidé mají různé nápady, jimiž se pokoušejí vylepšit svět. Některé se ujmou a Parlament je schválí (třeba snížení věkové hranice pro získání jednoho typu zbrojního oprávnění z 21 na 18 let, což právě tuto středu schválil náš Senát)
Daniela Kovářová
Lockdowny a restrikce skončily – zapomeňte
Pandemickou smlouvu sice ještě nikdo neviděl, ale už nyní se Rada EU chlubí, jak by ta chystaná konvence mohla posílit odolnost lidstva vůči budoucím pandemiím (zde).
Daniela Kovářová
Český právní řád a unijní právo
Následující text je pohledem senátorky, která se setkává s právem Evropské unie a s novými legislativními návrhy v každodenním provozu. Bohužel. Implementace jsou totiž skoro nejdůležitější součástí agendy zákonodárců.
Daniela Kovářová
Děti patchworkových rodičů a jejich traumata
Každé druhé manželství se rozvádí, dvě ze tří nesezdaných partnerství se rozpadnou. Dvě třetiny rodičů dnes žijí s jiným partnerem, a vychovávají tak patchworkové děti.
Daniela Kovářová
Jak dál po Istanbulu, aneb „demokracie je jen tehdy, když vyhrajeme my“
Minulý týden český Senát nepodpořil ratifikaci Istanbulské úmluvy. Podle všech ústavních a parlamentních zvyklostí je tím proces ratifikace ukončen a pozice České republiky k této mezinárodní konvenci je odmítavá.
Daniela Kovářová
Kdo tady dezinformuje? Česká televize!
Česká televize miluje „dezinformace“ a „dezinformátory“ a nevynechá žádnou příležitost, aby je (velmi selektivně) pranýřovala. A přitom nedávno sama vyrobila skutečnou lež jako věž a divákům sdělila velkou nehoráznost.
Daniela Kovářová
Já soudce lynčovat nebudu
Možná i vy kroutíte hlavou nad posledními dvěma medializovanými kriminálními kauzami a říkáte si, že je třeba honem něco rázného udělat. Že taková neštěstí a lidské tragédie nelze jen tak přejít.
Daniela Kovářová
Proč jsem nepodpořila ratifikaci Istanbulské úmluvy
Včera jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy (dále IÚ). Důvody jsem posledních 10 let vysvětlovala ve všech debatách, v mnoha článcích a analýzách a při všech možných příležitostech.
Daniela Kovářová
Když má populace špatné názory
Polovina české populace má názory jako z minulého století, rozčílila se tuhle exministryně Michaela Marksová, která dřív byla sociální demokratkou a dnes je zastánkyní „rovných příležitostí“.
Daniela Kovářová
Jak funguje digitální realita
Český občan chodí normálně do práce, za kterou pobírá plat. Má ale také živnostenský list a čas od času cosi vyfakturuje.
Daniela Kovářová
Proč nechci euro? Přesvědčte mě!
U soudu platí, že kdo požaduje změnu stávající situace, musí unést důkazní břemeno a prokázat, že změna bude pro všechny strany příznivější.
Daniela Kovářová
Jak se oceňují dobrá manželství
Během loňského roku jsem navštívila 12 úžasných párů a prožila s nimi báječné chvíle plné moudrosti a poctivé zkušenosti.
Daniela Kovářová
Nejsme jako … my
Tyhle neochvějné „morální majáky“ žijí mezi námi a pyšní se svou názorovou integritou natolik, že si osobují právo morálně odsuzovat jiné, povyšovat se na ně, nálepkovat je či krutě urážet na všech těch socialistických sítích.
Daniela Kovářová
Konec roku, konec vztahu?
Kolikrát jsem to za svou praxi slyšela. Kolikrát jsem měla rameno mokré od toho, jak se mi kamarádky a klientky svěřovaly. A tak vím, že právě v prosinci je těch smutných zpovědí, stesků a nářků nejvíce.
Daniela Kovářová
Jak netrápit a netrápit se
Tuhle glosu píšu den před Štědrým dnem a dva dny po českém „jedenáctém září“. Veřejnost se rozdělila na ty, co se připravují na zrození Ježíška, chystají salát, balí dárky a těší se na své nejbližší, a na ty druhé.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 189
- Celková karma 31,59
- Průměrná čtenost 2315x