Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čím zklidnit rozhádané rodiče

24. 02. 2017 11:50:35
Lidové noviny přinesly v pondělí v článku „Německá metoda krotí spory o děti“ stručnou informaci o tzv. Cochemské praxi a z textu na čtenáře za vanulo kouzlo zázraku.

Takového, jenž zklidní hádavé rodiče a ochrání křehkou duši nezletilých dětí.

Podívejme se nyní na celý problém podrobněji. To, čemu se říká Cochemská praxe, je ve skutečnosti společný postup všech hráčů, jež hrají divadlo v kuse nazvaném rozchod rodičů: tedy především sami rodiče a jejich právní zástupci, opatrovnický soudce, orgán sociálně právní ochrany dětí i dětský psycholog či jiný soudní znalec. Všichni dohromady táhnou za jediný provaz, navzájem se neosočují a od zahájení soudního řízení se pokoušejí vyřešit všechny konfliktní otázky.

Na první pohled jde o skvělou věc. Souhlasím – ne nadarmo tento systém už testují u Okresního soudu v Jičíně a v Ústeckém kraji. K tématu je však třeba dodat ještě několik informací.

Jak se dnes páry rozcházejí

Rozpadá se každé druhé manželství či partnerství, takže tuto notorietu netřeba příliš vysvětlovat. Někdy ovšem pro pár shnilých stromů není vidět jinak zdravý les. Dvě třetiny všech rodičů se totiž bez větších problémů dohodnou a mnohé další přivede k dohodě zkušený opatrovnický soudce, leckdy za pomoci opatrovníků i právních zástupců jedné či obou stran. Tato většina je takřka neviditelná, ale sluší se jí aspoň touto cestou zatleskat. Ne že by dohody tvořila lehce, ale kompromis nakonec nalezne. Zbývá deset procent divoce rozhádaných rodičů, kteří během let vyměnili zamilované růžové brýle za klapky, přes které není vůbec vidět ven. Zlost, emoce, zklamání a uražená ješitnost jimi obvykle vydrží cloumat jeden, dva, maximálně tři roky. Pak i oni uznají, že mnohé půtky již odnesl čas a že hlouposti, na nichž tehdy trvali, jako kdyby na nich spočíval dětský život (přesný čas, doba ukládání do postele, potraviny či aktivity dovolené a zakázané) již nehýbou celým světem. V mezidobí ovšem stihnou sebe i ostatní poranit natolik, že nutností je léčba dlouhodobá. K oné desetině musíme připočítat dvě procenta patologických jedinců, s nimiž se žít ani dohodnout prostě nedá. A nyní – cochemská babo, raď, co s takovými by se mělo podniknout.

Přesvědčit lze jen naslouchajícího

Čas opatrovnických soudů zatím běží, děti rostou a oněch dvanáct procent si dál mele svou a zaklíná se vlastní pravdou a žádný odborník, tím spíš jejich houf, jim nepomůže. Advokáta lze totiž lehce vyměnit, na opatrovníka se dá stěžovat, znalecké posudky se dají znevěrohodňovat, druhý rodič se dá takřka beztrestně obviňovat a právo lze legálně využívat za pomoci ústavních stížností bez ohledu na kolabující děti, přetížené opatrovnické soudce a natěšená média, připravená o každém jednotlivém, ojedinělém, avšak hraničním případu hlasitě informovat. Možná na místo zavírání dětí do ústavu by se měli aspoň na několik dní někam zavřít – bez chleba a vody – rodiče, a snad i vůči nim dovolit tělesné tresty. Obávám se však, že v takovou chvíli už je na všechna řešení pozdě a zbývá jediné – počkat. Čas totiž nakonec vyřeší všechno (i děti zocelené strádáním i roztodivnými výchovnými metodami nakonec dospějí a od rodičů prchnou – koneckonců jako každý z nás). Vždyť dětství je jen přípravou na skutečný život a v něm žádná selanka na děti nečeká.

Přemýšlím, co mají konfliktní páry společné a kde se bere ono nepřátelství za hrob, ta nenávist a zášť, bezohlednost k dětem a trvání na vlastním názoru. A zcela jasně vidím dvojí situace: tou první jsou osobnostní vlohy (ambiciózní či vysoce dominantní partner, lpění na detailech, přesvědčení o vlastní pravdě). Do této skupiny patří také ona dvě procenta jedinců patologických. Zbytek bych popsala jako důsledky špatného partnerského vztahu. A protože s patologiemi příliš mnoho nenaděláte, zaměřme se nyní na tu druhou, větší skupinu.

Jak se úspěšně rozejít

Umění dobrého rozchodu je podobno jiným dovednostem, k nimž je třeba trocha talentu a obrovská hromada práce. Žádný kalamitní vztah nezaviní výlučně jeden partner, na každém krachu mají podíl obě strany. Žít spolu není nic jednoduchého a možná je na čase začít mluvit o tom, co pomáhá a co naopak šťastné soužití likviduje. Ve sporech o děti totiž nikdy jenom o děti nejde. Obvykle se do sporu promítá spor o majetek, o moc a vzájemné ubližování. A s tím vším se přece dá pracovat a jsou i jiné cesty řešení než právo. Majetek se dá rozdělit (a spravedlnost je kategorie morální, nikoliv právní či ekonomická), ale také se ho lze - stejně jako moci či dětí - vzdát. To jen tato společnost nám tvrdí, že děti, prachy a princip jsou tím nejdůležitějším, zač je třeba se soudit až do roztrhání těla. Ovšem klid v duši a spokojenost, a nakonec ani děti či věci vám žádný právník, soud či soudní rozhodnutí nenavrátí. U soudu se vám dostane jenom práva. Paní Michaláková by mohla vyprávět.

Psáno pro Lidové noviny (24.2.2017)

Autor: Daniela Kovářová | pátek 24.2.2017 11:50 | karma článku: 10.73 | přečteno: 540x

Další články blogera

Daniela Kovářová

Že by stát vládl i rodině?

Filozof Jean Jacques Rousseau kdysi napsal, že nejstarší přirozenou společností je rodina. V ní se člověk zrodí, ona jeho život nejvíce ovlivňuje a právě k ní se v nejhorších chvílích obrací očekávaje pomoc.

1.7.2017 v 8:23 | Karma článku: 28.88 | Přečteno: 769 | Diskuse

Daniela Kovářová

O svatbě politika a návratu k tradicím

Andrej Babiš se bude ženit. Po dvacetiletém soužití a dvou dětech si vezme svou přítelkyni Moniku za manželku.

13.4.2017 v 9:05 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 764 | Diskuse

Daniela Kovářová

Děti manželské v. nemanželské

Čas vše mění, a co platilo včera, dnes už platit nemusí. Byly doby, v nichž byla svobodná matka ostouzena a její potomci řádnou společností přehlíženi a diskriminováni.

29.3.2017 v 9:44 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 1272 | Diskuse

Daniela Kovářová

Cesty, jež ze šlamastyk nevedou

Před několika dny jsme zjistili, že navzdory přísným zákonným opatřením nevýhodné půjčky nezmizely a věřitelé s dlužníky rychle nalezli triky, jak nedávno přijatou právní úpravu obejít.

19.3.2017 v 15:31 | Karma článku: 19.18 | Přečteno: 509 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Břicháček

Chesterton neuvěřitelně aktuální

Výběr z citátů konzervativního myslitele Gilberta Keitha Chestertona (1874-1936), které znějí 81 let po jeho smrti neskutečně aktuálně.

22.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 690 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 803 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze audioknihy „Sense and Sensibility“ od Jane Austen

Kdo by neznal rozumnou Elinor, emocionální Mariane a roztomilou Margaret, sestry Dashwoodovy? Ano, tři dcery paní Dashwoodové z románu „Sense and Sensibility“. A co si dát knihu pro změnu v angličtině v MP3 v podání rodilé mluvčí?

21.7.2017 v 17:01 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 113 | Diskuse

Jiří Míka

Kořeny politické korektnosti nejsou v neomarxismu?

Dlouho mi vrtalo hlavou, jak mohou "progresivní" intelektuálové volat po utlačování mužů a vyzdvihování žen. Po utlačování bílých a propagování a skoro slepé toleranci k jiným národům. Kořeny ideologie "tolerance" to vysvětlují.

21.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 32.40 | Přečteno: 923 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1996

Advokátka a spisovatelka

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.