Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krátkozraká bohulibost

7. 09. 2016 14:49:04
S pravidelností slunovratu se ve veřejném prostoru objevují alimenty jako téma právní, finanční, ale ponejvíce politické.

Čím blíže k volebním urnám, tím více kulminuje státní plýtvání, tentokrát v podobě zákona o zálohovaném výživném.

Na první pohled bohulibý záměr, proti němuž protestuje jen naprostý asociál. Za dlužící tatínky by platil stát, který by pak po neplatičích výživné vymáhal. Co na tom, že úspěšnost sám předkladatel odhaduje na deset procent, což popravdě odpovídá efektivitě, s jakou stát vymáhá vlastní pohledávky vůči odsouzeným a jiným dlužníkům. Občanstvo si tak o návratnosti záloh může nechat jen zdát. Výběr od neplatičů totiž nepokryje ani administrativní náklady na vymáhání.

Tolik situace voličů a daňových poplatníků. Voliči jsou ovšem i maminky, jimž stát nabízí pomoc, aniž by si uvědomoval, že tak činí z cizího. Voliči jsou jistě i tatínkové, babičky a dědečkové, jimž všem se – každému z jiných důvodů – uleví. Na uklidněnou zodpovědným (a ekonomům) nutno uvést, že jako mnoho jiných volebních gulášů, i tento je spíš našlehaná voda – reálně totiž nejde o nic nového, tím spíš převratného, ale o další sociální dávku, kterou bude vyplácet Úřad práce žadatelům (či spíše žadatelkám), jejichž příjmy nedosáhnou 2,7násobku životního minima. Ani takové matky je však nezískají zadarmo, ale až poté, co se prokáží pravomocným rozsudkem a neúspěšnou exekucí. Snad nás to skutečně bude stát jen 737 milionů ročně, vždyť jiné peníze utrácíme za onačejší hlouposti. A snad i nějakému robátku pomůžeme, pokud ovšem kvůli zálohovanému výživnému nepřijde o jinou sociální dávku, jak už to bývá v sociálním zabezpečení obvyklé.

Trocha historie

Nic nového pod sluncem – i jinde se bohaté a populistické vlády o podobný projekt pokusily. V letech 1948-1952 platil u nás zákon č. 57/1948 Sb., o zálohování výživného dětem, který vyžadoval pravomocný rozsudek, tříměsíční neplacení, výdělkovou nezpůsobilost povinné osoby či jiné potíže s vymáháním. Vyplacené částky navýšené o desetiprocentní penále vymáhal od neplatičů stát. Podobnou praxi na pár měsíců zkusilo v roce 2002 i Slovensko, které však zákon brzy zrušilo pro – světe, div se - obtíže s financováním. Ani slovenský neplatič na své nečinnosti nevydělal – státu musel odvést 125 %. Česko bylo nejblíže v roce 2005, kdy sněmovní tisk č. 964 o náhradním výživném prošel parlamentní procedurou, aby jej těsně před koncem funkčního období sněmovny odmítl podepsat, a tedy zamítl prezident.

Argumentů ve prospěch návrhu stejně jako pohledů opačných se dá najít celá řada, jak už to my, lidé, umíme, chceme-li něco podpořit nebo něčemu jinému uškodit. Kritik utrousí, že je o nápad nevýchovný, tatínka demotivující a jak stvořený ke zneužívání, byť před zneužitím není žádný systém zcela imunní. A optimista dodá, že neplatících tatínků je stejně celkem zanedbatelné množství – maximálně 7 %. Možná by šlo vymyslet nástroje, jež by to nízké číslo ještě snížily – vedle penále či úroků z prodlení se nabízí veřejný seznam neplatičů; to by se ovšem musel Úřad na ochranu osobních údajů moudře tvářit, že se ho to netýká. Napadají mě i další možnosti: záznam v centrálních registrech či omezení služeb, jež poskytuje stát jednotlivci (prodlužování řidičských a zbrojních průkazů, vydávání stavebních rozhodnutí). A možná se všechna opatření stejně minou se účinkem, plníme-li neplatiči výživného věznice.

Co je úkolem státu

Horší je signál, jenž občanům posílá stát. Je ze stejného zdroje jako zakázané potraviny, energetické štítky, reflexivní proužky na rukávech, zákaz tajemství mezi manžely a povinnost rodičů zeptat se dítěte na jeho názor. Kdysi bylo dění v rodině navýsost intimní záležitostí – ne nadarmo patřívalo do výsostných soukromoprávních vod. Kam až bude postupovat ingerence státu? Pod praporem ochrany – nejprve dítěte, pak matek a otců a posléze rodinného štěstí přebírá odpovědnost za jiné, a místo aby je učil samostatnosti a odpovědnosti (za výběr partnera, za počet dětí, za vlastní život a dobré vztahy s rodinnými příslušníky a lidmi vůbec), tvrdí nám, že máme jen práva, a žádné povinnosti. Copak my, lidé přizpůsobiví – my se v tom naučíme chodit. Kdo na to doplatí, bude společnost a zejména rodina. Psát i mluvit o ní je stále potřeba – ne náhodou v těchto dnech probíhá v rámci Pražského právnického podzimu sympozium k rodině, nabité jmény diskutujících, účastníky i tématy více než výbušnými. Tváří v tvář civilizačnímu ohrožení, jež se k nám zvolna přibližuje, je přece třeba ji bránit, nikoliv rozrušovat.

Psáno pro Lidové noviny, v nichž byl komentář publikován 7. 9. 2016

Autor: Daniela Kovářová | středa 7.9.2016 14:49 | karma článku: 17.81 | přečteno: 437x

Další články blogera

Daniela Kovářová

Že by stát vládl i rodině?

Filozof Jean Jacques Rousseau kdysi napsal, že nejstarší přirozenou společností je rodina. V ní se člověk zrodí, ona jeho život nejvíce ovlivňuje a právě k ní se v nejhorších chvílích obrací očekávaje pomoc.

1.7.2017 v 8:23 | Karma článku: 28.88 | Přečteno: 769 | Diskuse

Daniela Kovářová

O svatbě politika a návratu k tradicím

Andrej Babiš se bude ženit. Po dvacetiletém soužití a dvou dětech si vezme svou přítelkyni Moniku za manželku.

13.4.2017 v 9:05 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 764 | Diskuse

Daniela Kovářová

Děti manželské v. nemanželské

Čas vše mění, a co platilo včera, dnes už platit nemusí. Byly doby, v nichž byla svobodná matka ostouzena a její potomci řádnou společností přehlíženi a diskriminováni.

29.3.2017 v 9:44 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 1272 | Diskuse

Daniela Kovářová

Cesty, jež ze šlamastyk nevedou

Před několika dny jsme zjistili, že navzdory přísným zákonným opatřením nevýhodné půjčky nezmizely a věřitelé s dlužníky rychle nalezli triky, jak nedávno přijatou právní úpravu obejít.

19.3.2017 v 15:31 | Karma článku: 19.18 | Přečteno: 509 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Břicháček

Chesterton neuvěřitelně aktuální

Výběr z citátů konzervativního myslitele Gilberta Keitha Chestertona (1874-1936), které znějí 81 let po jeho smrti neskutečně aktuálně.

22.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 703 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 811 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze audioknihy „Sense and Sensibility“ od Jane Austen

Kdo by neznal rozumnou Elinor, emocionální Mariane a roztomilou Margaret, sestry Dashwoodovy? Ano, tři dcery paní Dashwoodové z románu „Sense and Sensibility“. A co si dát knihu pro změnu v angličtině v MP3 v podání rodilé mluvčí?

21.7.2017 v 17:01 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 113 | Diskuse

Jiří Míka

Kořeny politické korektnosti nejsou v neomarxismu?

Dlouho mi vrtalo hlavou, jak mohou "progresivní" intelektuálové volat po utlačování mužů a vyzdvihování žen. Po utlačování bílých a propagování a skoro slepé toleranci k jiným národům. Kořeny ideologie "tolerance" to vysvětlují.

21.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 32.40 | Přečteno: 925 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1996

Advokátka a spisovatelka

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.